Dámský korzet – veřejný nepřítel
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Korzet se za války stal nepřítelem státu
Dámský korzet se během první světové války stal nečekaným nepřítelem státu. Když se roku 1917 válka rozhořela naplno, fronta nevedla jen přes zákopy plné bahna, dělostřelectva a mrtvých vojáků. Zasáhla i oblasti, které na první pohled působily úplně nevinně. Třeba ženskou módu. Korzet, do té doby téměř povinná součást dámského oděvu, se najednou změnil z módního symbolu v problém. Ne kvůli zdraví nebo pohodlí žen, ale kvůli tomu, že obsahoval ocel. A ocel byla ve světě totální války důležitější než elegance. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byl korzet symbolem ženskosti, společenského postavení i disciplíny. Tlačil pas do nepřirozeně úzkého tvaru, deformoval hrudník a často ztěžoval dýchání, ale společnost ho považovala za samozřejmost. Žena bez korzetu působila téměř stejně pohoršlivě jako muž bez kalhot. Móda tehdy nevycházela z pohodlí, ale z očekávání společnosti. Kvalitní korzety navíc obsahovaly desítky ocelových výztuh, které držely jejich pevný tvar. Nešlo o pár kovových drátků, ale o poměrně složitou konstrukci. Lékaři už před válkou upozorňovali, že dlouhodobé nošení korzetů deformuje žebra, omezuje plíce, tlačí na orgány a způsobuje mdloby. Přesto elegance vítězila nad zdravím.
Ocel z korzetů měla pomoct válečnému průmyslu
Americká vláda proto prostřednictvím Rady pro válečný průmysl vedené Bernardem Baruchem veřejně vyzvala ženy, aby omezily nošení korzetů a šetřily tak strategický materiál pro armádu. Ocel byla potřeba na výrobu děl, munice, lodí i vojenské techniky. Výzva měla překvapivě velký úspěch. Podle tehdejších odhadů mohlo omezení výroby korzetů uvolnit až kolem 28 tisíc tun oceli. Číslo, které bylo symbolicky přirovnáváno ke stavbě dvou bitevních lodí. Propaganda začala spojovat odložení korzetu s vlastenectvím. Žena už neměla sloužit jen společenské eleganci, ale i válečnému úsilí. Jenže změna nebyla způsobena pouze nedostatkem materiálu. První světová válka proměnila celé postavení žen ve společnosti. Miliony mužů odešly na frontu a ženy začaly pracovat v továrnách, kancelářích, nemocnicích i dopravě. Stály u soustruhů, vyráběly munici, tahaly bedny a pracovaly v prostředí, kde byl pevný korzet nejen nepohodlný, ale přímo nebezpečný. Praktické oblečení začalo vítězit nad módou založenou na utrpení a nehybnosti. Právě tehdy se začala výrazněji prosazovat moderní podprsenka jako praktičtější alternativa ke korzetu. Výrobci spodního prádla rychle pochopili, že starý svět se mění, a část firem se přeorientovala na nové typy oděvů.
Válka pomohlа korzetu zmizet ze skříní
Korzet se postupně stal symbolem starého viktoriánského světa, který se pod tlakem války rozpadal stejně jako staré monarchie a společenské pořádky. Někteří konzervativci tehdy považovali odkládání korzetů za morální úpadek a „ztrátu ženskosti“. Jenže realita zákopové války měla větší sílu než staré společenské představy. Luxus a elegance ustupovaly praktičnosti, rychlosti a potřebám moderního průmyslového světa. Po válce přišla úplně nová éra. Dvacátá léta přinesla jazz, tanec, cigarety, krátké účesy a generaci žen známých jako flappers. Volnější šaty a svobodnější pohyb začaly vytlačovat starou představu ženského těla sevřeného do ocelové konstrukce. Korzet sice nezmizel okamžitě, ale už nikdy nezískal své dominantní postavení zpět. Z módního symbolu společenské povinnosti se stal relikt minulosti. Ironií celé historie je, že válka, která zničila miliony životů, zároveň pomohla urychlit jednu z největších proměn ženské módy moderní doby. Zatímco muži umírali v zákopech mezi ostnatými dráty a plynem, ženy doma vedly jiný druh boje. Odložením jednoho kusu intimního prádla nejen podpořily válečný průmysl, ale zároveň pomohly otevřít dveře pohodlnější a svobodnější módě, která změnila celý svět.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
8 přečtení
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
