Konec těžké jízdy, od Waterloo až po zákopy Flander
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Těžká jízda: elita staré evropské války
Těžká jízda Waterloo patřila mezi poslední symboly staré evropské války a tenhle kus jezdeckého pancíře není romantická relikvie z filmů o Napoleonovi Bonaparte. Je to kus rozervaného kovu, který na sobě stále nese okamžik smrti. Dochovaná zbroj devatenáctiletého francouzského kuirassira Antoina Fraveaua, roztrhaná dělovou koulí v Bitvě u Waterloo, ukazuje napoleonské války bez všech pozlátek, obrazů slávy a heroických legend. Žádné vznešené gesto s tasenou šavlí proti zapadajícímu slunci. Jen pokroucený pancíř, krev a brutální síla dělostřelectva, která během sekundy změnila člověka v kus masa pod ocelovým plátem. Když se člověk na Fraveaův kyrys podívá zblízka, nepůsobí jako muzejní exponát. Spíš jako forenzní důkaz zachycující přesný okamžik, kdy se lidské tělo střetlo s průmyslovou silou války.
Kyrsníci patřili k napoleonově elitě
Kyrysníci tehdy patřili k absolutní elitě Napoleonovy armády. Byli to obři na mohutných koních, těžká kavalerie určená k drtivým čelním útokům proti pěchotě i nepřátelské jízdě. Kovový náprsník a zádový plát měly chránit před šavlemi, bodáky i pistolovými střelami. Některé kyrysy skutečně dokázaly zastavit kulku z pistole nebo odrazit sečný úder a vojáci na nich někdy nosili důlky po testovacích výstřelech jako důkaz kvality. Když se několik stovek kyrysníků rozjelo v sevřené formaci, země se třásla pod kopyty a protivník často ztratil odvahu ještě před samotným střetem. Vypadali téměř nezničitelně. Pro mnoho lidí představovali vrchol vojenské slávy. Lesklé pancíře, mohutní koně, třpytící se přilby a přímý útok proti nepříteli působily skoro jako poslední ozvěna rytířských časů. Jenže pod leskem kovu byli často velmi mladí muži, kteří umírali stejně bezmocně jako obyčejní pěšáci. Antoine Fraveau měl teprve devatenáct let.
Proti dělům už odvaha nestačila
Jenže válka už se měnila rychleji než armádní tradice. A proti dělům byl i ten nejlepší pancíř jen drahou rakví. Jakmile se ozval kanón, veškerá elegance těžké jízdy skončila. Železná koule letící obrovskou rychlostí nerozbíjela jen kov. Drtila lidské tělo pod ním. Dělové koule tehdy často prorážely několik lidí najednou, trhaly koně na kusy a odražené úlomky kostí i kovu zabíjely další vojáky kolem. Bojiště Waterloo bylo plné kouře, bláta, utržených končetin a umírajících zvířat. Francouzská těžká jízda navíc během bitvy opakovaně útočila proti britským pěším čtvercům pod vražednou palbou mušket a dělostřelectva. Koně naráželi do lesů bajonetů, jezdci padali mezi mrtvé a raněné a celé útoky se rychle měnily v chaotická jatka. Zásah Antoina Fraveaua ho pravděpodobně zastihl přímo během útoku nebo v pohybu mezi ostatními jezdci. Energie nárazu se přenesla přímo do hrudníku. I kdyby pancíř nepraskl, tlak by rozdrtil žebra, plíce i srdce. Ochrana se v tu chvíli změnila v past, která uvěznila smrt uvnitř kovu. Na horním okraji náprsníku je později vyrytý nápis Waterloo 18 Juin 1815. Tichý epitaf mladého vojáka, který vyrazil do boje v lesklé zbroji a skončil jako oběť nové éry válčení.
Kyrys jako symbol konce jedné éry
Tenhle kyrys je totiž symbolem okamžiku, kdy statečnost jednotlivce přestala rozhodovat. Dříve mohl zkušený jezdec díky odvaze, síle a výcviku přežít desítky bitev. Jenže průmyslová síla dělostřelectva začala měnit bojiště v jatka, kde už osobní hrdinství nestačilo. Waterloo navíc nebylo jen porážkou Napoleona. Bylo symbolem konce jedné celé epochy evropských válek založených na formacích, uniformách a představě slavného boje tváří v tvář. Moderní válka začala zabíjet anonymně a z velké vzdálenosti. Rytíř kdysi viděl protivníka do očí. U Waterloo člověka roztrhala železná koule vystřelená někde v oblaku kouře stovky metrů daleko.
Jízda přežila až do zákopů
Ironií osudu je, že těžká jízda přežila ještě téměř celé století. Dokonce i na začátku První světové války v roce 1914 vstupovaly francouzské kyrysnické pluky do bojů stále ve stylu 19. století. Modré uniformy, lesklé kovové kyrysy, přilby s chocholy a majestátní koně. Na přehlídce to působilo impozantně. Jenže evropská bojiště už nebyla světem Napoleona. Proti kulometům, rychlopalnému dělostřelectvu a moderním puškám byla těžká jízda prakticky bezmocná. Kovový pancíř už neposkytoval ochranu. Naopak z jezdce dělal dokonale viditelný cíl. První střety roku 1914 ukázaly krutou realitu. Jezdecké útoky končily masakry ještě dřív, než se koně přiblížili k nepřátelským liniím. Kulomety kosily celé eskadrony během několika minut a tisíce koní umíraly stejně brutálně jako jejich jezdci. Tradice několika staletí se zhroutila pod pásy moderní války stejně rychle jako kdysi pod dělovými koulemi u Waterloo. Už během prvních měsíců války byly kovové kyrysy staženy z boje. Kyrysníci sesedli z koní a byli převedeni na pěší jednotky nebo lehčí kavalerii bez pancíře. Lesklá zbroj přežila už jen na přehlídkách, u čestných gard a během ceremonií.
Konec světa, který věřil V útok na koni
A právě proto je Fraveaův roztrhaný kyrys tak silným symbolem. Nevidíte na něm jen smrt jednoho člověka. Vidíte okamžik, kdy se starý svět rytířské války definitivně střetl s moderním průmyslovým zabíjením. A moderní válka vyhrála.
.Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
8 přečtení
Související články
České zeměKdyž se v husitských Čechách čekalo na konec světa, měly být Louny jednou z bezpečných adres. Zástupy husitů tam skutečně mířily.
Rakousko-UherskoVálka byla na Balkáně, ale turecké vojáky odvezli až do Josefova. Sedm z nich už domů nikdy neodjelo
Rakousko-UherskoPád Haliče: Jak Rakousko Uhersko během několika týdnů přišlo o celé své východní křídlo
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
