Lev Kameněv – bolševik který pomohl Stalinovi vyrůst a pak skončil před jeho popravčí četou

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Lev Kameněv: revolucionář z nejužšího vedení

Narodil se roku 1883 jako Lev Borisovič Rosenfeld či Lev Kameněv do židovské rodiny v Moskvě a už od mládí patřil k lidem, kteří revoluci nechápali jako romantický výbuch emocí, ale jako dlouhodobý projekt na převzetí moci. Byl vzdělaný, klidný, analytický a výrazně méně teatrální než Trockij nebo Zinovjev, což mu paradoxně pomohlo přežít první roky bolševického chaosu. Ke komunismu se přiklonil velmi brzy a stal se profesionálním revolucionářem v době, kdy to ještě nebyla kariéra, ale spíš vstupenka do vězení, exilu nebo márnice. Normální život pro něj prakticky přestal existovat. Byla jen strana, konspirace a víra, že budoucnost patří těm, kteří se nezastaví před ničím. Kameněv působil jako rozumný a vyrovnaný muž, což v prostředí bolševiků připomínalo střízlivého člověka na několikadenní hospodské bitvě. A právě tím byl nebezpečný. Nebyl fanatik. Byl politik.

Rok 1917 a chyba, kterou lenin nezapomněl

Roku 1917 ale udělal chybu, kterou mu Lenin nikdy úplně nezapomněl. Společně se Zinovjevem se postavil proti okamžitému ozbrojenému převzetí moci a veřejně varoval před povstáním. Jinými slovy udělal v revoluci něco téměř neodpustitelného. Začal přemýšlet nahlas. Lenin to označil za zradu a chtěl oba soudruhy veřejně zničit. Jenže po vítězství bolševici potřebovali zkušené tváře a hlavně iluzi jednoty, takže Kameněv dostal druhou šanci. A vyšplhal se velmi vysoko. Stal se předsedou moskevského sovětu, místopředsedou vlády a na krátkou dobu prakticky i hlavou sovětského státu. Pomáhal budovat nový režim rozhodnutí za rozhodnutím, zákon za zákonem. Nepatřil mezi nejkřiklavější radikály, ale nikdy se otevřeně nepostavil teroru, který režim rozpoutal. A v bolševickém systému mělo mlčení často stejnou váhu jako podpis pod rozsudkem.

Po leninově smrti začal boj o moc

Po Leninově smrti přišla klasická revoluční disciplína. Spojit se s jedním nepřítelem proti druhému a doufat, že člověk nebude na řadě příště. Kameněv se spojil se Stalinem a Zinovjevem proti Trockému. Společně ho politicky zlikvidovali a poslali do vyhnanství. Kameněv věřil, že kompromis a loajalita ho ochrání. Jenže Stalin nepotřeboval spojence. Potřeboval posledního přeživšího. Jakmile byl Trockij pryč, obrátil se proti svým bývalým partnerům. Kameněv byl sesazen, veřejně ponižován, donucen k sebekritice a nakonec vyloučen ze strany. A právě tehdy začal chápat, že revoluce požírá nejen své nepřátele, ale hlavně své vlastní děti. Jenže bylo pozdě. Pokoušel se zachránit omluvami, odvolával své názory a snažil se působit loajálněji než kdy dřív. Připomínalo to člověka, který se snaží uhasit požár benzínem a doufá, že tentokrát to vyjde.

Moskevský proces a cesta před popravčí četu

Roku 1936 byl zatčen a postaven před první moskevský monstrproces. Obvinění byla absurdní i na sovětské poměry. Spiknutí, terorismus, spolupráce s Trockým, zahraniční špionáž. Zkrátka kompletní balíček všeho, co bylo zrovna potřeba. Proces nebyl soud. Bylo to divadlo pro zastrašení celé země. Kameněv se zlomil. Přiznal se ke všemu a prosil o milost, protože stále věřil, že poslušnost může zachránit život. Jenže stalinský systém fungoval jinak. Přiznání nebylo cesta k odpuštění. Bylo to potvrzení rozsudku. Kameněv byl odsouzen k smrti a zastřelen. Muž, který pomáhal budovat bolševickou moc, skončil jako její další oběť. Ne jako hrdina ani mučedník, ale jako zlomený člověk, který pochopil příliš pozdě, že režim založený na strachu neumí odpouštět ani těm, kteří mu celý život sloužili.

Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/