korintská přilba
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Korintská přilba: nález, který čekal pod zemí
Rok 1938 se mladému knihovníkovi a městskému archeologovi Manuelu Esteve Guerrerovi zapsal do života jistě nezapomenutelně. Právě v tom roce se ocitl u objevu, který šokoval nejen Španělsko, ale i celou evropskou odbornou veřejnost. Nedaleko ústí řeky Guadalete, asi dvacet kilometrů od moře, poblíž dnes už zaniklé zavlažovací přehrady La Corta u El Portalu v katastru města Jerez, byla ze země vyzdvižena starověká korintská přilba. Předmět, který po staletí mlčel v iberské půdě, náhle znovu promluvil. Z té doby pochází i dnes téměř zapomenutá fotografie z konce roku 1938, o které ví jen hrstka historiků a archeologů. Na snímku je vidět pravděpodobně přímo Esteve s řeckou přilbou na hlavě, zahalený do pláště připomínajícího antický chlamys, jak si s naprostým klidem zapaluje cigaretu a dívá se přímo do objektivu. Minulost a přítomnost se v tu chvíli protnuly, muzejní artefakt se proměnil v něco živého a lidského, jako by se řecký hoplita na okamžik vrátil mezi nás. Dnes by podobné zacházení s artefaktem vyvolalo menší infarkt mezi muzejníky i internetovými odborníky. Roku 1938 to ale byl prostě okamžik čistého nadšení člověka, který měl pocit, že se na chvíli dotkl antického světa. Ironií je, že zatímco Španělsko tehdy ničily boje občanské války, ze země se vynořil předmět připomínající jinou válku, mnohem starší a téměř zapomenutou.
Symbol řeckého hoplíty
Korintská přilba patřila k nejznámějším symbolům starověkého Řecka a byla typickou výzbrojí hoplitů, občanských vojáků bojujících v sevřených falangách. Byla vykována z jednoho kusu bronzu, obepínala hlavu, chránila nos i tváře a nechávala jen úzké otvory pro oči a ústa. Poskytovala maximální ochranu, ale zároveň měla i silný psychologický účinek. Zakrytá tvář měnila člověka v anonymní bronzovou masku války. Nepřítel už neviděl jednotlivce, ale lesklou neosobní postavu pohybující se v řadě dalších stejně děsivých postav. Tyto přilby se vyráběly mezi sedmým a pátým stoletím před naším letopočtem a spolu s řeckými obchodníky, válečníky i námořníky putovaly napříč Středomořím daleko za hranice samotného Řecka. Každý nalezený kus vypráví vlastní příběh o obchodu, válce a šíření řeckého vlivu. Přilba nalezená u Guadalete je jedním z nich. Nikdo dodnes přesně neví, jak se dostala až do Andalusie. Mohla patřit řeckému obchodníkovi, žoldnéři ve službách místních vládců nebo mohla být rituálně obětována řece. Není vyloučeno ani to, že pocházela z havarované lodi obchodující podél iberského pobřeží. Právě tahle nejistota dává podobným nálezům zvláštní kouzlo. Archeologie totiž často nenabízí definitivní odpovědi, ale jen stopy, které si člověk musí poskládat.
Archeolog, který pochopil význam nálezu
Ačkoli Esteve nebyl tím, kdo přilbu fyzicky objevil, okamžitě převzal iniciativu a zajistil, aby se nález stal součástí městské archeologické sbírky v Jerezu. Jeho jméno se rychle dostalo za hranice místního prostředí, ale s rostoucí slávou přišly i spory o zásluhy. Provinční komisař archeologických vykopávek César Pemán si nárokoval podíl na objevu a roku 1939 dokonce prosadil vydání článku pod svým jménem, který spojoval přilbu s řeckou přítomností v Andalusii v sedmém a šestém století před naším letopočtem. Fotografie pořízené několik měsíců předtím Esteve skutečně odeslal, avšak slavný snímek s nasazenou přilbou mezi nimi nebyl. Zůstal tiše uložen v muzejním archivu. Dodnes nevíme, kdo fotografii pořídil, ale pozadí napovídá, že vznikla ve venkovním prostoru staré budovy knihovny a archeologické sbírky, kde je v pozadí vidět vyobrazení svatého Dionýsia. Jako lehkovážný žert, který by dnes působil téměř nemyslitelně, zachycuje snímek okamžik ryzí radosti z objevu dřív, než se Esteve pustil do své nejvýznamnější práce v lokalitě Mesas de Asta. Možná právě proto fotografie působí tak silně i dnes. Na několik vteřin totiž nezobrazuje archeologa a artefakt, ale dva lidi oddělené dvěma a půl tisíci lety, kteří se na okamžik podívali stejnýma očima skrz stejnou bronzovou masku války.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
7 přečtení
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
