Videorekordér, který změnil televizi

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Televize byl v padesátých letech zvláštní svět. Pořady se vysílaly jenom živě a když něco uteče, je prostě konec. Žádné přetočení, žádná archivace, žádné „podívejte se na to později“. Televizní stanice tak řešily skoro absurdní problém. Jak odvysílat stejný pořad na východním i západním pobřeží Spojených států. Řešení bylo technicky primitivní. Pořad se pustil živě na obrazovku a jiná kamera ho prostě natočila z televizního monitoru. Technologie připomínala spíš improvizaci než moderní průmysl. Do tohoto světa vstoupila v roce 1956 americká společnost Ampex s něčím, co vypadalo jako skříň plná lamp, cívek a drátů, ale ve skutečnosti to byl začátek moderního televizního archivování. Přístroj se jmenoval VRX 1000 a stal se prvním prakticky použitelným videorekordérem pro televizní studia. Váha přes půl tuny, cena kolem padesáti tisíc dolarů a obsluha připomínající spíš techniky elektrárny než televizní studio. Přesto to byla revoluce. Televize najednou mohla pořady nahrávat, opakovat a archivovat. Za firmou Ampex stál muž s ještě zajímavějším příběhem. Jmenoval se Alexandr Michajlovič Poniatov, ruský emigrant a bývalý důstojník carského letectva, který po bolševické revoluci odešel na Západ a nakonec zakotvil ve Spojených státech. V roce 1943 tam založil firmu, jejíž název byl vlastně jeho podpis. AM jako iniciály jména a PEX jako zkratka slova excellence. Trochu sebevědomé, ale pozdější úspěch mu dal za pravdu. Paradoxní je, že samotná myšlenka magnetického záznamu obrazu nevznikla ve Spojených státech, ale už během druhé světové války v nacistickém Německu. Němečtí inženýři tehdy pracovali s magnetickým záznamem zvuku na pásku a experimentovali i s obrazem. Technologie magnetického záznamu, která se po válce dostala do Spojených států spolu s německými patenty a know how, vytvořila základ pro pozdější vývoj profesionálního videorekordéru. Ampex tak vlastně spojil evropské experimenty z válečné doby s americkým průmyslovým vývojem. První rekordéry Ampex používaly dvoupalcovou magnetickou pásku, která se pohybovala extrémní rychlostí. Přístroj byl tak drahý, že si ho mohly dovolit jen velké televize. A přesto o něj byl obrovský zájem, protože několik let neměl žádnou konkurenci. Dokonce se na krátkou dobu stalo něco zvláštního. Samotnému nahrávání videa se začalo říkat ampexing podle jména firmy. Značka se změnila ve sloveso. Na dobové fotografii stojí kolem masivního zařízení skupina mužů v oblecích a kravatách. Vypadají spíš jako bankéři než lidé, kteří právě změnili dějiny televize. A možná je to vlastně symbolické. Velké technologické revoluce někdy nepřicházejí s velkou show, ale potichu, v místnosti plné elektroniky, která vypadá jako přerostlá pračka.

Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.