V prosinci 1914 se na západní frontě
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
V prosinci 1914 se na západní frontě první světové války stalo něco velmi mimořádného, něco co by nikdy a nikde žádný generální štáb neschválil. Ve špinavých zákopech plných krys a bláta u města Yprů, proti sobě seděli mezi vnitřnostmi svých kamarádů zcela zoufalí Britové a Němci, úplně promrzlí, zavšivení, strašně špinaví, unavení a smíření s tím, že své Vánoce stráví mezi blátem a mrtvými kámarády ve zbrani, co nikdy neměli tak blbě umřít. A pak se z německých pozic ozval zpěv Stille Nacht. Nebyla to píšťalka důstojníka k útoku, ani výstřel nepřítele, jen obyčejná koleda. Britové na ní odpověděli vlastní a po chvíli se stalo něco nepochopitelného.Vojáci začali vylézat ze zákopů a setkávat se v zemi nikoho, kde se ještě den předtím ve velkém umíralo. Podávali si ruce, vyměňovali cigarety, čokoládu a knoflíky z uniforem. Společně pak pohřbívali své mrtvé, fotili se a na některých úsecích si dokonce zahráli improvizovaný fotbal s míčem z hadrů. Válka na pár hodin úplně zmizela. Důstojníci na obou stranách běsnili a velení rychle zakázalo jakékoli další bratření s ideologickým nepřítelem pod trestem okamžitého zastřelení, protože bylo jasné, jak nebezpečná je myšlenka, že nepřítel je vlastně obyčejný člověk co chce orat půdu, mít ženu, děti a žít svůj život stejně obyčejně jako my. Za pár dní později se znovu střílelo a umíralo, ale ti, kteří tam stáli o Vánocích spolu, už nikdy nestříleli se stejnou lehkostí. Je to jeden z mála okamžiků moderních válek, kdy lidství na chvíli porazilo rozkazy a kde ticho vánoc mělo větší sílu než dělostřelectvo.
Zdroj fotografií: vánoční příměří na západní frontě 1914, veřejná doména, archiv Imperial War Museums, British Library a Wikimedia Commons. Autor Vladimír Dlouhý
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
