Římský dodecahedron
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Římský dodekaedr: předmět, který nikdo neumí vysvětlit
Jde o malý bronzový předmět, který vypadá jako rekvizita ze scifi seriálu Hvězdná brána, ve skutečnosti ale pochází z římského impéria. Římský dodecahedron je noční můra archeologů i historiků a zároveň obrovské hřiště pro fantazii. Bylo nalezeno přes sto kusů v Británii, Galii, Germánii a kolem Rýna. Všechny jsou si podobné, ale zároveň jiné. Každý má odlišně velké otvory, jinak rozmístěné výstupky a trochu jinou velikost. A hlavně nikde žádný nápis, žádný návod a žádná jasná zmínka v antických textech. Dvanáct stěn s kruhovými otvory připomíná něco mezi technickým přístrojem, dětskou hlavolamovou kostkou a artefaktem mimozemské civilizace. A právě tohle ticho spustilo lavinu teorií. Jednou je to svícen, jindy vojenský měřicí přístroj, pak keltský magický talisman, pomůcka pro pletení rukavic nebo astronomický kalendář. Internet z něj mezitím udělal skoro římský artefakt Area 51. Člověk otevře diskusi a během pěti minut zjistí, že dodecahedron údajně ovládal počasí, komunikoval s bohy a možná otevíral červí díry do jiné dimenze. Historici mezitím sedí v rohu a opakují jednu velmi nepopulární větu. Nevíme. A právě to je možná nejděsivější. Předmět starý téměř dva tisíce let leží v muzeích po celé Evropě a moderní civilizace stále tápe, k čemu vlastně sloužil.
Desítky nálezů a žádný antický návod k použití
Archeologický kontext je stejně frustrující jako samotný tvar. Dodekahedry se nacházejí v sídlištích, vilách, vojenských oblastech i v pokladech. Nikdy však v hrobech a téměř nikdy ve spojení s jednoznačně rituálními předměty. To komplikuje náboženský výklad. Navíc nejde o levné věci. Byly odlévány z bronzu a jejich výroba nebyla jednoduchá ani levná. To naznačuje, že nešlo o obyčejnou hračku pro děti nebo kus bez významu. Jenže zároveň se zdá, že byly dost běžné na to, aby nikoho nenapadlo jejich funkci detailně popisovat. A právě to je možná největší ironie celé záhady. Něco naprosto samozřejmého pro Římany se po dvou tisících letech proměnilo v hlavolam, nad kterým si moderní civilizace láme hlavu. Je to trochu jako kdyby za dva tisíce let archeologové vykopali otvírák na konzervy a vedli o něm akademické války jako o mystickém nástroji kultu supermarketu. Nejčastější seriózní teorie dnes mluví o měřicím nástroji. Některé experimenty ukázaly, že různé velikosti otvorů mohly sloužit k odhadu vzdálenosti objektů, možná při vojenském zaměřování nebo geodézii. Jiní badatelé upozorňují na spojitost se zemědělstvím a určováním vhodné doby setby podle polohy Slunce. Jenže žádná teorie nedokáže uspokojivě vysvětlit všechny nalezené kusy. Některé jsou malé, jiné velké. Některé precizně vyrobené, jiné téměř hrubé. A tak zůstává římský dodecahedron jednou z největších drobných záhad antického světa. Nejde o ztracenou superzbraň ani tajný artefakt císařů. Možná právě naopak. Možná šlo o něco tak obyčejného, že nikoho ani nenapadlo to vysvětlovat. A právě tím je ten předmět fascinující. Ne proto, že by v sobě skrýval magickou moc, ale protože nám připomíná nepříjemnou pravdu. I přes všechny knihy, vykopávky a muzea pořád o minulosti víme mnohem méně, než si rádi namlouváme.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
