Rembrandt a Saskia: životní láska, co mu otevřela dveře i peněženky
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Když si Rembrandt van Rijn v roce 1634 vzal Saskii van Uylenburgh, nebyla to jen pouhá romantika, ale i velmi praktický krok. Saskia mu přinesla jméno, kontakty a vstup mezi amsterdamskou elitu. Rembrandt dobře věděl, že talent je skvělý, ale že vlivné známosti otevírají dveře daleko rychleji a Saskia se stává jeho múzou i symbolem úspěchu. Na obraze Autoportrét se Saskií na kolenou z roku 1635 ji posadil na klín, zvedl číši a v podstatě vymaloval barokní verzi dnešního chlubení se životem. V Saskii jako Flora ji proměnil v ideální bohyni, což je elegantní způsob, jak říct moje žena je dokonalá. A Smějící se Saskia ukazuje vzácný okamžik bez stylizace, jen čistou radost. Jenže realita byla méně uhlazená. Ze čtyř jeho dětí přežil jen syn Titus a Saskia postupně chřadla. Když v roce 1642 zemřela, Rembrandt přišel nejen o manželku, ale i o kus svého světa. Jeho obrazy následně potemněly a okázalost ustoupila tišší, tvrdší realitě. Saskia ale zůstala na plátnech dál. Možná z lásky, možná proto, že některé příběhy se zkrátka vyplatí malovat pořád.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.










