Představme si, jak stojíme nad glóbusem
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
A spolu s Andrejem Babišem mhouříme oči nad obřím bílým flekem na severní polokouli a říkáme si, jestli to není chyba tisku. A ejhle, ono se o tom najednou mluví všude. Grónsko ale není žádná nově objevená ledová truhla s cedulkou akce, berte dokud taje. Je to místo, kde se dějiny lámaly tvrději než led pod nohama a bez jakéhokoli varování. Už tisíce let tu v mrazu žili eskymáci Inuité Kalaallit, lidé, kteří si z nekonečné zimy, tmy a samoty udělali svůj normální svět. Zatímco Evropa řešila války, víru a to, kdo komu právě usekne hlavu, dorazili k nim okolo roku 985 z jihu Vikingové vedení Rudým Erikem, ledovou pustinu marketingově geniálně pojmenovali Zelená země a několik století si namlouvali, že sever zkrotí obilím, kravami a evropskými zvyklostmi. Sever se jim nesmál, jen počkal. Klima se zhoršilo, obchod se rozpadl a severské osady tiše zmizely v mrazu, jako by tam nikdy nebyly. Na Grónsko se pak na dlouho zapomnělo, dokud se tam Evropa v 18. století nevrátila přes Dánsko a misionáře Hanse Egedeho a neudělala z ostrova kolonii řízenou z tepla, sucha a pohodlí Kodaně. Právě v této době se na ostrov dostali i moravští bratři, protestantští misionáři původem z českých zemí, kteří mezi Inuity působili s nezvyklou kombinací víry, vzdělanosti a respektu k místnímu způsobu života. Na rozdíl od klasického koloniálního přístupu se snažili učit místní jazyk, zapisovat ho, překládat do něj náboženské texty a vytvořit z Inuitů nejen objekty misie, ale samostatnou komunitu schopnou přežít v moderním světě. Ve 20. století místní Inuité začali mluvit o své identitě, autonomii a právu rozhodovat sami o sobě, což znělo hezky, dokud nepřišlo 21. století a s ním studená sprcha. Led taje, suroviny se lesknou a Arktida se mění v otevřený ring velmocí. Spojené státy tu mají vojenskou základnu a v roce 2026 se pobaveně i lehce vyděšeně díváme, jak americký prezident Donald Trump bez okolků prohlašuje, že si Grónsko prostě koupí, a když nepůjde koupit, tak se o to postará jinak. A v tu chvíli nám dochází, že ten bílý flek na mapě už dávno není prázdné místo. Je to klíč k Arktidě, k jejím surovinám, k novým cestám i k moci. Ostrov, který přežil Vikingy, misionáře, kolonie i století nezájmu, se znovu stal kořistí velkých hráčů a tentokrát se o něj nebude bojovat mečem ani křížem, ale penězi, základnami a politickým tlakem. Z někdejší Zelené země se tak stává studená mince světové politiky a je téměř jisté, že tohle představení ještě zdaleka nekončí.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
České zeměSlovanské kmeny v naší kotlině a okolo ní. Čechové tu nebyli sami: kdo vládl za horami a proč slovanský svět sahal hluboko do Německa
České zeměLhota: Největší developerský projekt českého středověku přinesl nové vesnice, pole i bohatství celé zemi.
NovověkBerserkové – Vikingové, kterých se báli i vlastní lidé
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
