Pipi Dlouhá punčocha – holka, která se narodila z války a jednoho uklouznutí
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Jako úvod to zní skoro až směšně obyčejně. Jedno uklouznutí na ledu a pár dní v posteli. Přesně to se ale stalo Astrid Lindgren 28. března 1944. Jenže zatímco většina lidí by si u toho maximálně zanadávala a dala si čaj, Lindgren si řekla, že si z toho raději udělá literární nesmrtelnost. A tak vznikla Pippi Longstocking. Ve světě, kde se lidé učili držet krok, poslouchat a ideálně moc nepřemýšlet nahlas, se objevila zrzavá holka, která dělá přesně pravý opak. Neuznává autority, pravidla bere jako volitelný doplněk a když se jí něco nelíbí, prostě si to udělá po svém. Což je mimochodem přesně to, co se v době války úplně nenosilo. Lindgren přitom nebyla žádná zasněná pohádkářka odtržená od reality. Naopak. Pracovala pro švédskou vojenskou rozvědku a četla dopisy lidí z okupovaných zemí. Denně měla na stole strach, cenzuru a realitu, kterou si nikdo dobrovolně nevybral. A pak doma píše o dítěti, které si dělá úplně co chce. To není jen kontrast, to je skoro malý literární výsměch době. Jméno přitom nevymyslela ona, ale její dcera Karin. Ta chtěla slyšet příběh o někom jménem Pipi Dlouhá punčocha a Lindgren jí ho prostě dodala. Jen trochu víc velkolepě, než asi kdokoliv čekal. Vznikla tak postava, která nemá rodiče, má kufr plný zlata, bydlí sama ve Ville Villekule a ještě k tomu zvedne koně jednou rukou. Jinými slovy ideální dítě… pokud zrovna nechcete, aby tu někdo dodržoval pravidla. Když se rukopis dostal k vydavatelům, přišla klasická reakce. Největší švédské nakladatelství Bonniers ho odmítlo, protože byl prý příliš zvláštní. Člověk by skoro řekl, že jim přišel až podezřele svobodný. Naštěstí existovalo i jiné nakladatelství Rabén & Sjögren, kde Lindgren uspěla v soutěži a kniha se konečně dostala ven. A pak se stalo něco nečekaného. Děti ji milovaly. Dospělí tak úplně ne. Někteří ji dokonce označovali za špatný vzor, protože si představ, dítě, které neposlouchá, neuznává autority a ještě si z nich dělá legraci. Skandál. Dnes je Pipi přeložená do více než sedmdesáti jazyků, má za sebou filmy, seriály i divadelní adaptace a stala se symbolem dětské svobody. Takové té, kterou všichni obdivují… dokud ji nemusí řešit doma. Možná právě proto funguje dodnes.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
České zeměMuži ji zbožňovali a po válce z ní udělali kolaborantku. Pravda o Adině Mandlové je ale mnohem pikantnější, než si většina lidí myslí.
KulturaMalý pokus o analýzu vlivů zkreslujících vnímání českých dějin
České zeměPražský orloj: Miliony lidí se dívají špatným směrem. Turisté fotí apoštoly, ale uniká jim to nejdůležitější
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
