Phryne – žena, která odzbrojila soud svou krásou
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Patřila k nejslavnějším kurtizánám starověkých Atén ve 4. století př. n. l. Proslula nejen výjimečnou krásou, ale i schopností pohybovat se v nejvyšších společenských kruzích a ovlivňovat svět umění i politiky. Narodila se pod jménem Mnésareta a přezdívku Phryne získala podle své zlatavé pleti. Slovo v řečtině původně znamenalo ropucha, v jejím případě však šlo o ironický kontrast k jejímu vzhledu. Phryne se rychle stala jednou z nejvyhledávanějších hetér a její bohatství i kontakty z ní učinily symbol luxusu a společenské moci v klasických Aténách. Byla múzou celé řady umělců a nejčastěji se zmiňuje její vztah k sochaři Praxiteles. Právě on měl podle tradice použít její tělo jako předlohu pro slavnou sochu Afrodita z Knidu, první monumentální ženský akt v řeckém umění. Dílo vyvolalo senzaci a upevnilo Phrynin obraz jako zosobnění ideální krásy své doby. Díky svému jmění se dokonce nabízela, že zaplatí obnovu thébských hradeb zničených Alexandrem Velikým, pokud na nich bude uvedeno, že byly znovu postaveny zásluhou jediné ženy. K nejznámější kapitole jejího života patří soudní proces kolem roku 330 př. n. l., kdy byla obviněna z bezbožnosti, jednoho z nejtěžších zločinů v Athénách. Před soudem ji hájil slavný řečník Hypereides. Podle antických pramenů se Hypereidés uchýlil k bezprecedentnímu gestu a během obhajoby Phryne před porotci odhalil její tělo. Údajně tím chtěl dokázat, že tak dokonalá krása nemůže být v rozporu s vůlí bohů. Porotci byli touto podívanou natolik ohromeni, že ji zprostili viny. Ať už byl tento příběh doslovnou pravdou, nebo pozdější legendou, stal se symbolem zvláštního propojení krásy, moci a práva ve starověkém Řecku. Phryne ukazuje, že hetéry, ač formálně stojící mimo respektovanou roli manželky a matky, mohly mít ve skutečnosti mimořádný vliv. Její osud připomíná svět, v němž charisma a vzhled dokázaly rozhodovat nejen o umělecké slávě, ale i o životě a smrti před soudem.
Zdroj fotek: „Použité obrazy a sochy jsou historická díla a jejich reprodukce z veřejných muzejních sbírek. Díla jsou mimo autorská práva a spadají do public domain.“ Vladimír Dlouhý.
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
