Petr Veliký se narodil 9. června 1672
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Petr Veliký – car, který vyrval Rusko ze středověku za vousy
Petr Veliký: car, který chtěl přestavět rusko
Narodil se do světa, kde se moc nedědila v klidu, ale vyrážela z krve, intrik a strachu. V Moskvě dynastie Romanovců nerozhodovalo jen pořadí narození, ale hlavně schopnost přežít dost dlouho na to, aby vás někdo neotrávil, nepodřízl nebo neposlal do kláštera. Petr to pochopil velmi brzy. Jako dítě viděl povstání střelců, mrtvoly v ulicích Moskvy, vraždy příbuzných i veřejné popravy. Rychle mu došlo, že vláda není boží dar, ale velmi brutální zaměstnání bez nároku na důchod. Z těchto zkušeností se nezrodil opatrný panovník, ale muž posedlý kontrolou, disciplínou a silou. Nebyl vzdělaným filozofem evropského typu. Latinsky ani řecky pořádně neuměl a rusky psal s chybami. Jenže měl dravou, praktickou inteligenci a obrovské ego člověka, který nesnáší zaostalost. Fascinovaly ho lodě, děla, pevnosti, mapy a organizace práce. V Evropě cestoval inkognito a místo dvorských plesů lezl po loděnicích, učil se navigaci a okukoval technologie jako dítě v obrovském železářství. Znal limity Ruska a právě proto si zval zahraniční odborníky, techniky i důstojníky. Nechtěl vzdělanost kvůli humanismu. Chtěl efektivnější stát, silnější armádu a modernější válku. Petr totiž pochopil něco, co Rusko bolelo celé generace. Pokud se země nezmění, Západ ji jednou převálcuje jako povoz zapadlý v bahně.
Armáda, loďstvo a reformy podle evropy
Vybudoval armádu podle evropského vzoru, z ničeho vytvořil válečné loďstvo a donutil starou šlechtu sloužit státu bez výmluv. Odpor neřešil debatou, ale strachem. Na bažinách u Něvy založil Petrohrad, své vysněné okno do Evropy. Pro něj symbol budoucnosti, pro desetitisíce lidí obří pracovní tábor s komáry, zimou, hladem a velmi omezenou šancí dožít se další stavební sezóny. Město rostlo v bahně a hrobech nevolníků, vojáků i trestanců, ale Petr nikdy nezpomalil. Rusko chtěl převychovat doslova od hlavy až po vousy. Kouření, dříve pravoslavnou církví považované skoro za vstupenku do pekla, povolil a podporoval jako znak modernosti. Tabák zdanil a proměnil v další zdroj příjmů. Ještě tvrději zasáhl do vzhledu šlechty. Vousy, posvátný symbol starého Ruska, zakázal nosit bez zvláštní daně. Sám je bojarům demonstrativně stříhal vlastníma rukama a kdo si vous chtěl ponechat, musel platit a nosit speciální kovový žeton jako potvrzení. Je těžké najít jiného panovníka, který vedl civilizační reformu tím, že osobně pronásledoval vousaté aristokraty. Petr tím ale symbolicky sekal staré Rusko přímo u kořene. Nechtěl změnit jen stát. Chtěl změnit mentalitu lidí, jejich oblečení, zvyky, vousy i způsob přemýšlení. V soukromí byl stejně tvrdý jako ve vládnutí. První manželku poslal do kláštera a syn Alexej skončil po obvinění ze zrady mrtvý po výsleších. Pro svou vizi nového Ruska obětoval i vlastní rodinu.
Poltava a zlomení švédské moci
V severní válce po počátečních katastrofách přetvořil armádu a u Poltavy zlomil švédskou moc, čímž Rusko definitivně vstoupilo mezi evropské velmoci. Na jihu proti Osmanům už tak úspěšný nebyl, ale hlavní cíl splnil. Rusko získalo přístup k Baltu a přestalo být izolovaným kolosem na okraji Evropy. Dnes je Petr v Rusku vnímán rozporuplně, s obdivem i mrazením zároveň. Oficiální obraz z něj dělá otce moderního impéria, lidová paměť si ale pamatuje i vládce, který modernizoval zemi stylem „kdo nestíhá, toho přejedeme“. Zemřel roku 1725 vyčerpaný, nemocný a bez jasného nástupce. Legenda tvrdí, že si smrt přivodil při záchraně tonoucích v ledové Něvě. Historici mluví spíš o dlouhodobém zdravotním kolapsu a mýtu, který měl z cara udělat téměř nadlidského hrdinu. Jenže Petr podobné legendy vlastně ani nepotřeboval. I bez nich po sobě zanechal impérium, které přežilo staletí, a tradici státní moci, která v Rusku přežila dávno po jeho smrti. Petr Veliký totiž Rusko nezměnil jemně. On ho vzal za krk, oholil, oblékl do evropského kabátu a donutil pochodovat směrem, který si vybral on sám.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/










