Mount Everest byl kdysi na dně oceánu a není to žádná konspirace
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Na vrcholu Mount Everestu leží kameny, které vznikly na dně pradávného moře. Nejde o metaforu ani o poetickou představu. Geologové na nejvyšší hoře planety skutečně našli mořské sedimentární horniny a fosilie dávných mořských organismů. Vápence na samotném vrcholu obsahují zbytky tvorů, kteří žili v oceánu před stovkami milionů let. Jinými slovy místo, kde dnes stojí střecha světa téměř devět kilometrů nad hladinou oceánu, bylo kdysi skutečným mořským dnem. Když si člověk tuto představu připustí, planeta Země začne působit úplně jinak. Najednou stojíte na nejvyšším bodě planety a pod nohama máte zkamenělé pozůstatky tvorů, kteří kdysi plavali v tropickém oceánu. Vysvětlení není žádná záhada, ale jeden z největších geologických procesů na Zemi. Indická kontinentální deska se před zhruba padesáti miliony let začala srážet s euroasijskou deskou. Mezi nimi leželo pradávné moře Tethys plné sedimentů, písku a vápence. Když se oba kontinenty začaly tlačit proti sobě, mořské dno se postupně zvedalo, vrásnilo a skládalo jako obrovská kamenná vlna. Z těchto zdvihnutých vrstev nakonec vzniklo celé pohoří Himálaj. Everest je vlastně jen nejvyšší bod této gigantické kolize dvou kontinentů a celý proces navíc stále pokračuje, protože Himálaj roste dodnes a každým rokem se zvedá o několik milimetrů. Představa je fascinující. Materiál, který kdysi ležel hluboko pod mořskou hladinou, dnes tvoří vrchol planety. Právě tyto fosilie jsou nejpřesvědčivějším důkazem. Ve vrcholových horninách známých jako Qomolangma Limestone se nacházejí zkamenělé mušle, trilobiti nebo ramenonožci, tedy organismy, které mohly existovat pouze v mořském prostředí. Geologové tak mají před očima paradox planety Země. Nejvyšší bod světa je složen z materiálu, který vznikl na jejím úplném dně. Everest proto není jen symbolem horolezectví a extrémní výšky, ale také připomínkou toho, jak dramaticky se naše planeta během milionů let proměňuje. To, co dnes považujeme za pevné a neměnné, je ve skutečnosti jen okamžitý tvar krajiny v dlouhém geologickém příběhu.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.


