Michail Nikolajevič Tuchačevskij

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Michail Tuchačevskij – maršál, kterého se Stalin bál víc než nepřátel

Tuchačevskij: největší vojenský talent bolševického režimu

Byl největším vojenským talentem, jaký bolševický režim kdy měl, a zároveň jeho největší obětí. Michail Tuchačevskij pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny a narodil se roku 1893 do světa, který měl během několika desetiletí úplně zmizet. Původně byl důstojníkem carské armády a typickým produktem starého Ruska. Aristokrat v uniformě, vzdělaný, ambiciózní a přesvědčený o vlastní výjimečnosti. První světová válka ho ale semlela stejně jako celé carské impérium. Po zajetí Němci a chaosu revoluce se z bývalého aristokrata stal fanatický modernizátor bolševické armády. Ironie dějin někdy funguje opravdu zvláštně. Muž z prostředí, které bolševici nenáviděli, pomáhal budovat jejich nejdůležitější mocenský nástroj. Po přechodu k Rudé armádě rychle stoupal vzhůru a během občanské války prokázal mimořádné schopnosti. Nebyl to jen velitel v poli, ale hlavně člověk, který přemýšlel o válce jinak než většina tehdejších generálů. Zatímco mnozí stále uvažovali v logice zákopů první světové války, Tuchačevskij už viděl budoucnost v rychlosti, mechanizaci a masivních průlomových operacích. Prosazoval tankové svazy, letectvo, motorizaci a koncepci hlubokého průlomu, tedy vedení války pomocí rychlých úderů hluboko do týlu nepřítele. Myšlenky, které tehdy působily téměř futuristicky, později převzaly armády po celém světě. Včetně Němců, kteří je během Blitzkriegu používali velmi efektivně proti samotnému Sovětskému svazu.

Generál, kterého stalin považoval za hrozbu

Tuchačevskij byl ale zároveň přesně typ člověka, kterého Stalin nesnášel. Inteligentní, sebevědomý, populární v armádě a navíc schopný otevřeně kritizovat zastaralé struktury. Stalin totiž nepotřeboval génie. Potřeboval poslušné lidi, kteří se tváří nadšeně i ve chvíli, kdy systém hoří kolem nich. V atmosféře paranoidních čistek třicátých let se tak Tuchačevskij stal ideálním terčem. V roce 1937 byl zatčen, obviněn ze špionáže a přípravy vojenského převratu. Proces byl vykonstruovaný, přiznání vynucená mučením a rozsudek předem rozhodnutý. Stalin tehdy zlikvidoval nejen Tuchačevského, ale i velkou část zkušeného velitelského sboru Rudé armády. Sovětská armáda se během několika měsíců proměnila v instituci, kde bylo často bezpečnější být poslušný idiot než schopný velitel. Důstojníci se báli samostatně rozhodovat, protože chyba mohla znamenat nejen konec kariéry, ale i kulku do týla. Následky přišly velmi rychle. Když Hitler v roce 1941 zahájil operaci Barbarossa, Rudá armáda utrpěla katastrofální porážky. Miliony zajatců, zničené armády a chaos, který byl zčásti přímým důsledkem Stalinových čistek. Ironií je, že Sovětský svaz nakonec přežil i díky metodám moderní války, které Tuchačevskij prosazoval dávno předtím, než ho vlastní režim nechal zastřelit. Zůstává tak symbolem promarněného génia. Muže, který mohl Rudou armádu proměnit v nejmodernější vojenskou sílu své doby, ale místo toho se stal obětí diktátora, který se víc bál schopných lidí než samotné války.

Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/