Madame de Pompadour – nejmocnější milenka Evropy
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
nebyla jenom pouhou královou milenkou, byla jeho stínem, jeho osobním štítem, nejbližší důvěrnicí i jeho mozkem, ženou, která stála vedle trůnu, i když na něm nikdy neseděla. Narodila se jako obyčejná Jeanne Antoinette Poisson, dcerou úspěšného finančního spekulanta, a skončila jako nejmocnější žena Francie bez kapky královské krve. Byla od dětství vychovávána ne jako dekorace, ale jako rodiný projekt. Dostala mimořádné vzdělání na poměry ženy z měšťanského prostředí. Učila se literaturu, dějiny, filozofii, hudbu, herectví i společenské vědy a byla systematicky vedena k tomu, aby uměla mluvit, přesvědčovat a ovládat prostor kolem sebe. Inteligence u ní nebyla akademická, ale praktická, měla schopnost číst lidi, odhadovat jejich slabiny a brilatně pracovat s emocemi. V roce 1745 si ji vyhlédl sám Ludvík XV. a Paříž pochopila, že se právě zrodila nová hvězda Versailles. Z měšťanské dívky se během chvíle stala markýza a otevřely se jí dveře všech paláců co jich Francie měla a zavřely se pusy těm, kteří ji považovali za pouhou ozdobu určenou k pobavení krále. Pompadour nebyla kráska v klasickém smyslu, ale měla ostrý rozum, herecký talent a schopnost číst lidi jako otevřenou knihu, což bylo u dvora cennější, než sebedokonalejší tvář. Král v ní nenašel jen milenku, ale klid, pochopení a hlavně někoho, kdo mu dokázal říct pravdu bez dvorské přetvářky. Když král ztratil o milenecký vztah zájem, ona nezmizela, ale zůstala. A to je pro Francii důležitější než láska. Z ložnice se přesunula do centra vlivu tedy zákulisí moci, kde nepřímo ovlivňovala jmenování ministrů, míchala karty u dvora, tahala za nitky zahraniční politiky a věděla o králi víc než jeho zpovědník. Její skutečné mocenské centrum se neodehrávalo na trůnu, ale v pařížských palácích a salonech kolem Place Vendôme, kde vlastnila dům a odkud fakticky řídila dvorskou společnost a celou Francii. Její jméno navíc dodnes nese celé město Pompadour v regionu Corrèze, protože tamní panství patřilo jí, a stojí zde i zámek, který byl součástí její moci a prestiže. Byla i posedlá uměním, podporovala filozofy, architekty, malíře i porcelánky a bez jejího vkusu, vzdělání a ochrany by rokoková Francie nevypadala tak, jak ji dnes obdivujeme. Zatímco dvůr ji potají nenáviděl jako vetřelce bez modré krve a lid ji pomlouval jako symbol zkaženosti, pravnuk krále slunce bez ní nedokázal vstát z postele, vládnout a ani se rozhodovat. Zemřela mladá, vyčerpaná, nemocná a veřejně očerňovaná, ale když odcházela, Ludvík XV. pronesl větu, která shrnuje celý jejich vztah i její život. Jediná žena, která ho skutečně chápala, právě odešla. Madame de Pompadour nebyla milenka. Byla vlivnou institucí Francie své doby.
Zdroj fotek : Wikimedia Commons, public domain, Musée du Louvre, veřejná doména,Château de Versailles, public domain. Autor Vladimír Dlouhý.










