Krátce po rozednění se v mrazivé pustině

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

před německými zákopy objevil obraz, který byl pro německé velení šesté armády Wehrmachtu doslovnou noční můrou. Mezi sedmou a osmou hodinou, ráno 8 ledna 1943 vyšli před ně z mlhy tři sovětští důstojníci s bílou vlajkou a zamířili přímo k velení obklíčené armády. Kulomety se umlčely, polní děla zticha a čas se změnil v med. Ultimátum převzal velitel 6. armády Friedrich Paulus, nabídka Rusů byla jednoduchá a jasná. Vzdejte se a vaši vojáci dostanou jídlo, lékaře, zachovají si hodnosti, vyznamenání i osobní věci. Žádné ponížení, žádná msta, jen konec zbytečného umírání. Po celé dopoledne panovalo podivné ticho. Hodiny ubíhaly, vojáci na obou stranách čekali a nervozita se dala krájet. Podle pozdějších vzpomínek Konstantina Rokossovskijho všichni doufali, že zvítězí zdravý rozum. Každá minuta mohla zachránit stovky životů. Obklíčení bylo úplné, německé zásoby už neexistovaly, ranění vojáci umírali v mrazu ve sklepích a ruinách bez pomoci. Rozkaz ale nepřišel z velení bojiště Stalingradu, ale z teplých kanceláří Berlína. Večer bylo jasno. Adolf Hitler kapitulaci zakázal, žádný ústup a žádná záchrana armády. Symbol byl důležitější než lidé a věrnost režimu měla být vykoupena krví. Další ráno 9 ledna krátce po osmé hodině se obloha roztrhla. Sovětská děla spustila peklo a bylo rozhodnuto. Nešlo už o boj, ale o konečné rozdrcení armády, která dostala šanci přežít a místo toho byla obětována. Stalingrad se stal místem, kde fanatismus definitivně přebil rozum.

Zdroj fotek: Použité snímky pocházejí z volně dostupných archivních zdrojů a databází s veřejnou licencí zejména Wikimedia Commons a digitálních archivů Kongresové knihovny USA. Fotografie jsou použity v souladu s licencemi Public Domain nebo Creative ommons s uvedením původu.Autor Vladimír Dlouhý