Hitlerův osobní lékař Theodor Morell
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Byl to muž, který se z provinčního doktora vypracoval na absolutní vrchol, až do nejužšího kruhu moci Třetí říše. Narodil se v roce 1886 v Hesensku a od mládí bylo u něj patrné, že ho netáhne věda ani akademická sláva, ale úspěch, peníze a společenský vzestup. Vystudoval medicínu na několika německých univerzitách, což bylo tehdy poměrně běžné. Studoval v Giessenu, Heidelbergu a Mnichově. Doktorský titul získal v roce 1913 na Univerzitě v Giessenu a během první světové války sloužil jako lodní lékař u německé Kriegsmarine. Právě u válečného loďstva si zvykl na krizový způsob práce. Rychlé rozhodování, minimum prostředků a hlavně okamžitý efekt. Nešlo o ideální léčbu, ale o udržení posádky v provozu. Tento přístup si Morell nesl po celý život. Po válce si otevřel lékařskou praxi v Berlíně, kde pochopil, jaké prostředí ho obklopuje a zapojil se do něj. Výmarský Berlín byl městem herců, filmových hvězd, producentů, bohatých podnikatelů a společenských elit a právě smetánka začala Morellovu ordinaci vyhledávat. Nabízel diskrétnost, rychlý účinek a pocit okamžité úlevy. Vitamínové injekce, posilující kúry, hormonální preparáty a různé směsi byly ideální pro lidi, kteří žili naplno, málo spali a museli stále fungovat. Ordinace se tak stala společenskou křižovatkou, kde se mísili herci, boháči a vlivní lidé Berlína. Morell bohatl, získával kontakty a jeho sebevědomí rostlo. Zlom přišel v roce 1936, kdy byl představen Adolfu Hitlerovi. Vůdce trpěl trávením, únavou, nespavostí a výbuchy podrážděnosti. Morell nasadil injekce a směsi, po kterých se Hitler cítil lépe. To rozhodlo. Z Morella se stal osobní lékař s neomezeným přístupem, muž, který mohl kdykoli vstoupit do Hitlerovy blízkosti. Ostatní nacisté ho nesnášeli, vadil jim jeho vzhled, chování i léčebné metody, ale Hitler mu věřil a chránil ho. Jeho pozice byla o to paradoxnější, že Morell vůbec neodpovídal nacistickému ideálu. Byl snědší pleti, tmavovlasý, působil cize a neuhlazeně. V zákulisí se proto začaly šířit pomluvy, že má židovský původ. V prostředí posedlém rasovou čistotou to byla téměř smrtící zbraň. Žádné důkazy nikdy neexistovaly, jeho původ byl oficiálně bez poskvrny, ale šeptanda kolovala vytrvale. Pro mnoho lidí kolem Hitlera byl ideálním terčem nenávisti. Přesto ho vůdce opakovaně bránil. Dokud injekce fungovaly, barva pleti ani drby nehrály roli. Morell si byl svého vratkého postavení dobře vědom. O to horlivěji demonstroval loajalitu. Vstoupil do NSDAP, přijal hodnosti v SS a s režimem se sžil ne z víry, ale z vypočítavosti a strachu. Nebyl ideologickým nacistou, byl prospěchářem, který pochopil, že bez Hitlerovy ochrany by ho pomluvy mohly zničit během okamžiku. Jeho léčba byla extrémní a fungovala. Hitler denně dostával vitamíny, glukózu, hormony, sedativa, stimulanty, opiáty i metamfetamin. Pervitin na energii, Eukodal na bolest, kokainové kapky do nosu. Morell nebyl průkopníkem vitamínových injekcí, ty existovaly dávno před ním, ale stal se jejich nejviditelnějším symbolem a největším uživatelem. Nešlo o léčení, šlo o udržování provozu. Morell si vše pečlivě zapisoval, jako by tušil, že jeho deníky jednou odhalí, jak byl diktátor držen pohromadě chemií. S postupující válkou se Hitler rozpadal fyzicky i psychicky. Třes rukou, záchvaty vzteku, paranoia, euforie střídající prázdnotu. A u toho vždy Morell s injekční stříkačkou. Když se říše hroutila, zhroutila se i jeho ochrana. V berlínském bunkru začal Hitler svému lékaři nedůvěřovat a Morell se stal přítěží. Morell utekl, byl zajat Američany a vyslýchán. Z někdejšího muže s neomezeným přístupem k Hitlerovi, zbyla jen troska bez vlivu a bez ochrany. Zemřel v roce 1948, zapomenutý a zničený. Dnes zůstává symbolem lékaře, který prodal svědomí za blízkost moci. Nebyl to fanatik, ale dokonale přizpůsobivý kariérista, jehož snědá tvář, injekce a strach z pádu patří k temným kulisám Hitlerova dvora.
Zdroje fotografií: Wikimedia Commons, archivní snímky, public domain / CC0. Autor Vladimír Dlouhý










