Himmerodské memorandum
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
patřilo k nejzásadnějším poválečným textům vůbec. Byl to dokument, který pouhých pět let po konci války znovu pootevřel dveře k plnému obnovení německé armády. Psal se říjen 1950 a v odlehlém klášteře Himmerod se v tichosti sešla skupina bývalých generálů Wehrmacht. Navenek se hovořilo o obraně Evropy, ve skutečnosti šlo o mnohem citlivější otázku. Jak znovu vyzbrojit Německo tak, aby z toho kontinent neměl noční můry. Svět se mezitím změnil rychleji, než si spojenci dokázali připustit. Včerejší nepřítel měl být zítřejším spojencem proti Sovětský svaz. Studená válka se rozjela naplno a na Západě začalo být jasné, že bez německých vojáků se Evropa proti Východu neudrží. Kancléř Konrad Adenauer proto vsadil na muže, kteří válku znali z první linie, a ti mu v Himmerodu sepsali překvapivě tvrdý seznam podmínek. Memorandum požadovalo především očistu pověsti německého vojáka. Konec kolektivní viny, konec obrazu armády jako zločineckého monolitu. Bez morální rehabilitace by podle autorů žádná nová armáda nemohla fungovat. Zároveň ale slibovali zásadní zlom. Nové ozbrojené síly neměly slepě poslouchat rozkazy shora, ale podléhat demokratické kontrole, s vojákem jako občanem v uniformě, nikoli jako nástrojem režimu. Pro mnohé to byl šok. Evropa ještě kouřila z trosek a už se potichu řešilo, jak vrátit generály třetí říše zpět do služby. Kritici mluvili o zametání minulosti pod koberec, zastánci znovuvyzbrojení namítali, že alternativa je horší. Buď Německo se zbraní pevně v západních rukou, nebo bez armády a kontinent vydaný napospas Východu. Výsledek známe. O pět let později vznikl Bundeswehr a Západní Německo vstoupilo do NATO. Himmerodské memorandum se tak zapsalo do dějin jako jeden z nejcyničtějších, ale zároveň nejvlivnějších dokumentů studené války..
Zdroj fotografie: Wikimedia Commons public domain CC0. Text jsem sestavil z veřejně dostupných informací. Autor Vladimír Dlouhý










