Heinrich Himmler
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Jeho vzestup je příběhem muže, který se k moci neprobojoval na bojišti, ale v zákulisí pomocí intrik, razítek a strachu. Narodil se 7. října 1900 v Mnichově do středostavovské katolické rodiny, kde vládl řád, disciplína a poslušnost. Otec byl přísný středoškolský profesor, matka hluboce věřící. Už od dětství byl Himmler fyzicky slabý, zakomplexovaný a posedlý autoritou. Toužil po významu a pevných pravidlech, které mu vlastní život dlouho nedával. První světová válka mu žádný hrdinský příběh nepřinesla. Na skutečnou frontu se prakticky nedostal a pocit méněcennosti vůči válečným veteránům si nesl po celý život. Po válce vystudoval zemědělství a snil o klidném venkovském životě. Nešlo o pózu. Skutečně choval slepice, zajímal se o půdu, bylinky a soběstačnost. Věřil, že ideální Němec je disciplinovaný rolník pevně spojený se zemí. Tento téměř idylický obraz si později přenesl i do SS, kde podporoval osidlování a rasové kolonie. Právě tenhle kontrast působí mrazivě. Muž, který plánoval masové vraždy, dokázal s vážnou tváří řešit kvalitu krmiva pro drůbež. Do politiky ho přivedla frustrace poraženého Německa. V polovině dvacátých let se dostal do okruhu Adolfa Hitlera. Nebyl řečník ani charismatický vůdce, ale tichý, pracovitý a fanaticky oddaný organizátor. Hitler v něm viděl ideálního vykonavatele, nikoli konkurenta. V roce 1925 vstoupil do NSDAP a krátce nato do SS, tehdy ještě bezvýznamné jednotky. Když se v roce 1929 stal Reichsführerem SS, začal budovat stát ve státě. Jeho klíčovým spolupracovníkem byl Reinhard Heydrich, chladný a inteligentní muž, mozek teroru, zatímco Himmler byl jeho ideologickým pánem. Nikdy klasicky nesloužil jako bojový důstojník Wehrmachtu. Jeho moc vyrůstala z kanceláří, seznamů a rozkazů. Od roku 1936 byl zároveň šéfem celé německé policie, čímž se v jeho rukou spojily SS, Gestapo i koncentrační tábory. Stal se jedním z hlavních architektů holokaustu a masových vražd na východě. Židy považoval za smrtelného nepřítele Německa a jejich fyzickou likvidaci chápal jako historickou povinnost. Slovany vnímal jako rasově méněcenné obyvatelstvo určené k zotročení a vysídlení. Východ Evropy měl sloužit jako koloniální prostor pro Němce. Paradoxně osobně krev nesnášel, trpěl hypochondrií a žaludečními potížemi a při popravách mu bývalo fyzicky zle. Smrt chtěl řídit z dálky, jako úřední úkon. Jeho svět měl až náboženský rozměr. Byl posedlý germánskými mýty, okultismem a představou SS jako novodobého rytířského řádu s duchovním centrem na hradě Wewelsburg. Tomu odpovídal i projekt Lebensborn, chladný program plození rasově čistých dětí. Hudbu nemiloval, využíval ji. Wagner pro něj byl mýtus a osud, jazz dekadence a hrozba. Stejně chladný byl i jeho vztah k ženám. Navenek puritán, doma prázdnota. Manželství s Margarete Bodenovou bylo formální, zároveň měl dlouholetý vztah se sekretářkou Hedwig Potthastovou, s níž měl dvě děti. Ženy vnímal hlavně jako nástroj reprodukce elity SS. Jeho vztahy s ostatními nacisty byly plné napětí. Hitler ho využíval, ale pohrdal jím. Göring se mu vysmíval, Goebbels si z něj dělal legraci a Wehrmacht jím opovrhoval jako mužem bez frontových zásluh. Respekt si nezískal obdivem, ale strachem. Ke konci války se fanatik změnil v oportunistu. Tajně se pokusil vyjednávat se západními Spojenci a věřil, že se zachrání. Po kolapsu říše uprchl v převleku obyčejného vojáka, ale 21. května 1945 byl zadržen Brity u Bremervörde. Když pochopil, že ho čeká veřejný proces, zvolil poslední únik. Dne 23. května 1945 při lékařské prohlídce rozkousl ampuli s kyanidem. Zemřel během několika minut. Muž, který choval slepice a zároveň podepisoval rozsudky smrti nad miliony lidí, skončil potichu a zbaběle.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
PolskoLikvidace varšavského ghetta, okamžik kdy Němci proměnili vraždění lidí v byrokratický postup a smrt dostala razítko a jízdní řád
PoliticiKněz v prezidentském křesle. Slovensko pod Tisem platilo Hitlerovi za deportace Židů do táborů smrti.
NěmeckoVálečná momentka esesmanů, kteří přijeli jako „výpomoc“ do tábora smrti Majdanek. Z Buchenwaldu si s sebou přivezli uniformy a biče.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
