Generaloberst Alfred Jodl
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
patřil k nejvlivnějším ale i k nejméně viditelným mužům nacistického Německa, k lidem, kteří nestáli na tribunách, ale rozhodovali o tom co se bude dít u map, rozkazů a psacích stolů. Narodil se roku 1890 v bavorském Würzburgu do rodiny profesionálního důstojníka a armáda pro něj nebyla jen povoláním, ale životním řádem postaveným na disciplíně, poslušnosti a víře, že voják stojí nad politikou. První světovou válku přežil jako zraněný důstojník a po jejím konci zůstal v omezeném Reichswehru, kde se vyprofiloval jako přesný a neúnavný štábní pracovník, bez charismatu polního velitele, ale s mimořádnou schopností převádět obecné záměry do konkrétních operačních plánů. Právě tento typ důstojníka moderní válka potřebovala a právě proto Jodl s nástupem nacistického režimu rychle stoupal. V roce 1939 se stal šéfem operačního štábu vrchního velení Wehrmachtu a ocitl se v bezprostřední blízkosti samotného Hitlera. Jejich vzájemný vztah nebyl založen na obdivu, ale na loajalitě. Jodl si často uvědomoval vojenskou nesmyslnost některých Hitlerových rozhodnutí, zejména na východní frontě, přesto se jim téměř nikdy otevřeně nevzepřel. V tom spočívá jeho klíčová vina, protože se aktivně podílel na formulaci a realizaci rozkazů, které legitimizovaly brutální vedení války, kolektivní represe vůči civilnímu obyvatelstvu a popravování bez soudu. Nebyl fanatickým ideologem, spíše chladným profesionálem, který potlačil své svědomí ve jménu služby státu a kariéry. Když v roce 1944 selhal atentát na Hitlera, patřil k těm, kteří se postavili proti spiklencům a pomohli znovu utužit kontrolu režimu nad armádou. Ke konci války sledoval s rostoucí beznadějí kolaps front, zatímco Hitler se uzavíral do svých šílených iluzí. V květnu 1945 to byl právě Jodl, kdo v Remeši podepsal bezpodmínečnou kapitulaci německých ozbrojených sil, a stal se tak mužem, který válku pomáhal vést a vlastním podpisem ji také ukončil. Po porážce stanul před Norimberským tribunálem, vystupoval klidně a věcně a až do posledních dnů věřil, že historie jeho jednání pochopí jako čistě vojenskou povinnost. Rozsudek smrti jej zaskočil, protože moderní právo odmítlo výmluvu na poslušnost. V říjnu 1946 byl popraven oběšením a jeho popel byl rozptýlen, aby po něm nezůstalo žádné místo paměti. Ani tím však jeho příběh neskončil, protože v poválečném Německu se vedly tiché spory o to, zda byl Jodl zločincem, nebo obětním beránkem, což z něj činí trvalé varování, že zlo nemusí mít tvář fanatika, ale může mít podobu klidného úředníka v uniformě.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
