Dne 11. dubna 1945 se v pozdních odpoledních hodinách k táboru Buchenwald
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Buchenwald 1945: američané dorazili k táboru
přiblížily průzkumné jednotky 6. obrněné divize, součásti 3. americké armády, které velel George S. Patton. Nešlo o žádné nezkušené nováčky, ale o vojáky zvyklé prorážet německé linie, dobývat města a postupovat dál bez sentimentu. Právě oni se toho dne dostali k branám Buchenwaldu a spolu s nimi i celý svět poprvé naplno poznal, co v nacistickém pojetí znamenalo slovo pořádek. Buchenwald nebyl vyhlazovacím táborem v technickém smyslu jako Osvětim Birkenau. Oficiálně neměl zabíjet průmyslově jako továrny na smrt na východě, přesto zde byly mezitím usmrceny desítky tisíc lidí pomalu, úsporně a administrativně, hladem, prací, nemocemi a tresty, které byly tak běžné, až se staly rutinou. Hodiny trvající ranní apely ve stoje, mrtví započítaní do stavu, bití jako výchovný prostředek, revír coby čekárna na smrt a lékařské experimenty jako vedlejší benefit pobytu. To vše řízené s německou precizností SS, která přitom s oblibou tvrdila, že pouze udržuje pořádek. Uvnitř tohoto dokonale nelidského systému se však postupně vytvořil jiný, neméně disciplinovaný řád. Odboj, vedený převážně německými komunisty a později posilovaný dalšími vězni přicházejícími s transporty. Pro tichou infiltraci táborové samosprávy to bylo výhodné, umožňovalo obsazování funkcí, manipulaci se seznamy i schovávání zbraní po jednotlivých kusech tak, aby nikdo nikdy nevěděl všechno. Skutečnost, že komunistický odboj ovládl táborovou samosprávu, znamenala, že vězni rozhodovali o tom, kdo půjde do transportu a kdo zůstane. Tím vznikala morálně šedá zóna, v níž zachránit jednoho často znamenalo obětovat jiného. SS se samozřejmě pokoušela o infiltrace, měla donašeče, výslechy i popravy, ale protože se soustředila na jednotlivé stromy, neviděla celý les a tak nikdy nepochopila, že odpor není skupina lidí, ale systém. Domnívala se, že má tábor pod kontrolou, zatímco jí tato kontrola nenápadně protékala mezi prsty. Když se fronta přiblížila, SS zpanikařila, zahájila evakuace, hnala vězně na pochody smrti a zbytek nechala napospas osudu, což byl přesně ten okamžik, na který se čekalo celé roky. Vězni převzali kontrolu nad táborem, odzbrojili zbylé stráže a ve chvíli, kdy do areálu vstoupila americká armáda, našla místo nacistického aparátu kostry v pruhovaných hadrech, děti se starýma očima a zápach, který žádná propaganda nedokázala popsat. Američané neoslavovali, většinou mlčeli, zvraceli nebo plakali a vzápětí museli řešit ironii osvobození, kdy se lidem nesmělo dát hned najíst, aby nezemřeli. Refeeding syndrom, tedy metabolický rozvrat po náhlém přísunu kalorií, zabil po osvobození stovky vězňů a dodal tragédii další rozměr absurdity. Po válce se spravedlnost dostavila přesně tak, jak to dějiny umí nejlépe, tedy nedokonale. Někteří esesáci byli potrestáni, většina znich ale zmizela a na stejném místě, kde dříve vládla nacistická brutalita pak vznikl sovětský tábor, aby bylo jasné, že kontinuita utrpení může být také formou tradice. Paměť Buchenwaldu byla později pečlivě upravena, ideologicky naleštěna a zjednodušena na správné hrdiny a méně správné oběti, protože pravda je složitá a složitost se špatně vyučuje. A tak se z místa, kde se zhroutil mýtus civilizované Evropy, stal i důkaz, že lidstvo se dokáže poučit jen částečně a především selektivně, protože ironie Buchenwaldu nespočívá jen v tom, že se tam lidé vzbouřili a přežili, ale i v tom, že po válce se o pravdu muselo bojovat téměř stejně urputně jako kdysi o holý život.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
PolskoLikvidace varšavského ghetta, okamžik kdy Němci proměnili vraždění lidí v byrokratický postup a smrt dostala razítko a jízdní řád
NěmeckoVálečná momentka esesmanů, kteří přijeli jako „výpomoc“ do tábora smrti Majdanek. Z Buchenwaldu si s sebou přivezli uniformy a biče.
stoletíKousek od Prahy vznikl za druhé světové války jeden z největších výcvikových prostorů Waffen SS v Evropě
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
