Deb kdy se světu otevřely dveře do pekla
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Osvobození koncentračního tábora Osvětim nebylo vítěznou bojovou operací, ale obrovským šokem, který ochromil i vojáky zocelené lety války. Průzkumné jednotky sovětské 100. pěší divize dorazily k táboru krátce po deváté hodině ranní a místo zajatců tam už našly jen lidské trosky. Lidi, kteří už nevypadali jako lidé. Oči bez výrazu, těla bez síly, ticho, které bolelo víc než výstřely. Přibližně o půl hodiny později dorazil zbytek divize a odpoledne sovětští vojáci vstoupili do hlavního tábora, kde se ještě střetli se zbytky německého odporu. I v posledních hodinách tady umírali další lidé. Boje si vyžádaly 231 padlých vojáků Rudé armády. V celém táborovém systému se ještě nacházelo asi 7 000 vězňů, většinou na pokraji smrti. Mnozí z nich zemřeli i po osvobození, protože jejich těla už nedokázala přijmout jídlo ani pomoc. Svoboda přišla pro hodně z nich příliš pozdě. Drtivá většina vězňů byla krátce před příchodem Rudé armády vyhnána na pochody smrti. V mrazu, bez jídla, pod ranami a kulkami. Cesty bez cíle, které končily hromadami těl v příkopech a lesích. Ti, kteří zůstali, byli často děti. Některé neuměly říct své jméno, jiné si nepamatovaly rodiče. Sovětští vojáci objevili sklady plné vlasů, bot, kufrů, brýlí a osobních věcí. Nešlo jen o tábor smrti, ale o dokonale organizovanou továrnu. Továrnu na smrt, která fungovala podle směn, plánů a kapacit. Lidé zde pro Němce nebyli vězni, ale jen untermensch surovinou určenou k likvidaci plynem a následným spálením ve velkokapacitních krematoriích. Vlasy se třídily, zlato ze zubů se tavilo, šaty se skladovaly, popel se vysypával. Přibližně 1,1 milionu lidí bylo v Osvětimi zavražděno. Převážně Židé, ale také Poláci, Romové a sovětští váleční zajatci. Nešlo o chaos války, ale o průmyslově řízený systém vyhlazování. Šok nezasáhl jen osvobozené, ale i osvoboditele. Mnozí vojáci později přiznávali, že nic horšího během celé války neviděli. Okolní civilisté po válce tvrdili, že nic nevěděli, přesto kouř z komínů stoupal celé roky. Po válce přišly procesy, ale mnoho viníků zmizelo v anonymitě. Právě proto tento den není jen připomínkou minulosti, protože zlo nezačíná nikdy plynovými komorami, začíná mlčením a lhostejností.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
stoletíMengeleho nejoblíbenější vězni. Rodina trpaslíků, kterou měl na své šílené experimenty jen pro sebe.
NěmeckoVálečná momentka esesmanů, kteří přijeli jako „výpomoc“ do tábora smrti Majdanek. Z Buchenwaldu si s sebou přivezli uniformy a biče.
PolskoLikvidace varšavského ghetta, okamžik kdy Němci proměnili vraždění lidí v byrokratický postup a smrt dostala razítko a jízdní řád
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
