Berserkové – Vikingové, kterých se báli i vlastní lidé
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Ani romantickou legendou o divokých Vikinzích, jak je známe ze seriálů Vikingové na Netflixu. Byli to zcela reální a děsiví válečníci raného středověku, kteří měli v severské společnosti své pevné místo a co zanechali svou krvavou stopu v ságách, zákonech, i nepřátelských kronikách. Šlo o elitní bojovníky zasvěcené bohu Ódinovi válečníky, kteří v bitvě upadali do stavu nekontrolovatelného násilí a zuřivého běsu. Útočili bez zbroje, křičeli, kousali do štítů, zdánlivě necítili bolest a působili spíš jako šelmy než jako lidé. Staré severské texty popisují, že po boji u nich přicházelo naprosté zhroucení těla i mysli, hluboké vyčerpání, které naznačuje extrémní fyzické i psychické přepětí. O jejich existenci píše například Snorri Sturluson v Ynglinga sáze, kde je líčí jako bojovníky, jimž neublíží ani oheň ani železo. Další ságy už tak shovívavé nejsou. Ukazují berserkery jako muže nebezpečné svému okolí i v míru, a právě proto byli později islandským právem zakazováni jako hrozba pro společnost. Archeologie sice nezná hrob s nápisem tady leží berserker, ale zná obrazy i předměty, které do sebe zapadají až znepokojivě přesně. Bronzové destičky z Torslundy zobrazují válečníky se zvířecími maskami v rituálních postojích a slavné figurky z ostrova Lewis ukazují bojovníky koušející do štítu, přesně tak, jak to líčí severské ságy. A právě tady se objevuje další temná kapitola celého příběhu. V posledních letech si archeologové začali všímat nenápadných drobných předmětů ve tvaru malých lžiček. Byly nalezeny v hrobech, močálech, i na místech spojených s bojem napříč Skandinávií, severním Německem a Polskem. Tyto kovové objekty, dlouhé jen několik centimetrů, bývaly zavěšené na opasku válečníka a neměly žádnou praktickou funkci při nošení výstroje. Právě to z nich dělá záhadu. Vědci upozorňují, že taková lžička je ideální nástroj pro přesné dávkování práškových látek. Malé množství, kontrola dávky, menší riziko okamžitého předávkování. Nešlo o žádné moderní drogy, ale o látky, které byl tehdejší svět schopen získat. Blín černý, konopí, belladonna, nebo silné halucinogenní houby. Ve správné dávce mohly potlačit bolest, otupit strach, vyvolat agresi a změněné vědomí. Přesně ten stav, který staré texty popisují jako berserkerský běs. To, že se tyto lžičky opakovaně nacházejí v rituálních a obětních kontextech, naznačuje, že nešlo o každodenní zvyk, ale o součást přípravy na boj. O přechodový rituál, při němž se z člověka stával nástroj války. Archeologové zůstávají opatrní, protože přímý důkaz v podobě chemických stop na těchto předmětech zatím chybí. Jde o hypotézu, ne o definitivní verdikt, přesto se stále jasněji skládá obraz, v němž berserker nebyl jen šílenec s mečem, ale výsledek kombinace rituálního výcviku, náboženské víry, psychické predispozice, a možná i řízeného užívání látek. S křesťanským světem se tito válečníci střetli opakovaně a reakce byla plná hrůzy. Anglosasští mniši a franští kronikáři je popisovali jako démony a posedlé šílence, protože křesťanská mentalita neznala pojem válečnického transu. V očích církve byli důkazem zkaženosti pohanství a božího trestu. Berserker tak nebyl jen bojovník. Byl zbraní strachu. Rozbíjel formace dřív, než padl první meč, a právě proto se ho báli nepřátelé, vlastní lidé, i křesťanský svět. Nakonec musel zmizet, protože byl příliš nebezpečný pro každou společnost, která chtěla řád místo šílenství.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
Velká BritániePříšerný zvyk skalpování nebyl vynález indiánů, ale Evropanů. Proč Britové začali platit lovcům skalpů za zabíjení?
RuskoNevěřili mu spojenci ani nepřátelé, přesto carův diplomat rozhodoval o budoucnosti Evropy dlouhá léta .
České zeměČurda prodal Gabčíka a Kubiše gestapu za miliony, přesto nakonec skončil na šibenici.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
