Stiega Larsson

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Nyní napíšu smutný příběh svého oblíbeného švédského spisovatele Stiega Larssona a jeho knižního dítěte Lisbeth Salanderové.
Někdy začnou největší literární legendy úplně absurdně. Třeba rozbitým výtahem. Listopad 2004. Stockholm. Padesátiletý novinář Stieg Larsson přichází do práce a zjišťuje, že výtah nefunguje. Tak jde pěšky sedm pater. Téměř dvě stě schodů. Nahoře se zhroutí. Masivní infarkt, nemocnice, operační sál a konec. Umírá jako člověk, o kterém svět ví jen málo. Jako romanopisec je úplně neznámý a nikdo netuší, že právě zemřel jeden z budoucích nejprodávanějších autorů planety. Ironie je skoro krutá. Muž, který celý život psal o násilí, extremismu a systému požírajícím lidi, nakonec zmizel tiše a obyčejně. Žádná dramatická poslední kapitola. Jen schody. Larsson byl celý život bojovník. Jako editor antifašistického časopisu Expo rozkrýval neonacistické sítě, jména, peníze i kontakty a chodil doslova s terčem na zádech. Výhrůžky smrtí bral jako součást práce. Právě proto se nikdy neoženil se ženou, se kterou žil přes třicet let. Nechtěl, aby jejich adresa byla veřejně dohledatelná. Její bezpečnost byla důležitější než formalita. Přes den bojoval s extremisty a v noci psal. Potají, zarputile a téměř posedle. V létě 2002 řekl své partnerce, že má nápad na thriller. Novinář vyšetřující korupci a dívka hackerka. Zničená minulostí, ale neporazitelná. Jmenovala se Lisbeth Salanderová. Larsson o ní psal po nocích, o víkendech i na dovolených. V roce 2004 měl hotové tři romány a plán na dalších sedm. Jenže knihy ještě nikdo nečetl. Ležely u editorů ve chvíli, kdy jejich autor umřel.

Čtyři měsíce po jeho smrti vyšla kniha Muži, kteří nenávidí ženy, později známá jako Dívka s tetováním draka. A Švédsko explodovalo. Temný, syrový a brutálně upřímný thriller o násilí na ženách, moci, korupci a lidské brutalitě okamžitě strhl čtenáře. Následovala Dívka, která si hrála s ohněm a potom Dívka, která kopla do vosího hnízda. Fenomén Millennium se rozjel naplno. Nejprve Skandinávie, potom Evropa a nakonec celý svět. Bestseller za bestsellerem. Desítky milionů prodaných výtisků, podle některých odhadů přes sto milionů. Filmy, seriály, plakáty, kultovní status. Lisbeth Salanderová se stala ikonou moderní literatury. Hackerka s traumatickou minulostí, která se nenechala zachránit žádným mužem a bojovala sama za sebe. Jenže Larsson to nikdy neviděl. Nikdy nepodepsal jedinou knihu, neslyšel potlesk čtenářů a nezažil okamžik, kdy se jeho příběhy změnily v globální fenomén. A pak přišla další ironie. Zemřel bez platné závěti. Majetek, práva a miliony připadly jeho otci a bratrovi. Žena, se kterou prožil většinu života, nedostala nic. Rozpoutala se veřejná a bolestivá válka. Eva Gabrielssonová vlastnila notebook s rozpracovanou čtvrtou knihou a odmítla ho vydat. Rodina mezitím nechala sérii pokračovat jiným autorem, Davidem Lagercrantzem. Dodnes se o tom lidé hádají. Jedno ale zůstává jisté. Lisbeth Salanderová změnila podobu moderního thrilleru a Stieg Larsson se stal nesmrtelným přesně ve chvíli, kdy už to nemohl vidět. Někdy autor odejde dřív, než jeho dílo promluví. A možná právě proto tenhle příběh působí tak silně. Ne jako pohádka o úspěchu, ale jako připomínka, že některé legendy vznikají příliš pozdě pro své vlastní tvůrce. Rád bych mu tímto textem vzdal hold za Lisbeth Salanderovou. Kdo ji ještě nečetl, tomu upřímně závidím. Protože je to opravdu pecka.

Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/