𝗗𝗶𝗴𝗮𝗺𝗮

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Bez zaniklého řeckého písmena digamy nelze správně pochopit rytmus Homérovy Iliad. A co je na tom to nejzajímavější, že jde o písmeno, které v řecké abecedě dnes nenajdeme, ale bez kterého se zcela rozpadne struktura veršů. Stejně tak v Odyssey. Digama tam není napsaná, ale pořád tam je. Jako tichý základ, na kterém stojí celý Homerův epos. Kdysi přitom nešlo o žádnou zvláštnost. Digama byla normální součást starořecké abecedy. Psala se jako Ϝ nebo ϝ, připomínala dnešní F a vyslovovala se jako „w“. Lidé ji používali úplně běžně, stejně jako my dnes používáme jakékoli jiné písmeno. Pak ale přišla změna, která nepřišla nahlas, ale potichu. Jazyk se začal zjednodušovat. Některé zvuky přestaly být potřeba a postupně mizely. Digama byla jedním z nich. Nezmizela ze dne na den. Prostě se přestala vyslovovat. Slovo „woikos“ se změnilo na „oikos“. Zvuk zmizel, ale struktura slova si ho zvláštním způsobem uchovala. V klasickém Řecku už byla digama téměř pryč. Zůstala jen v některých dialektech a starých nápisech. A pak už jen tam, kde ji nikdo neviděl, ale kde stále působila. V poezii. A právě tady začíná její druhý život. Digama přežila v rytmu veršů. Bez ní některé části Homérových textů nedávají smysl, rozpadají se, nesedí. Jakmile ji ale do textu „vrátíme“, všechno začne fungovat. Rytmus zapadne, struktura se srovná, verš znovu ožije. Zajímavé je, že úplně nezmizela nikdy. Řekové si ji ponechali alespoň jako číslo. V jejich číselném systému označovala šestku. Jako by ji nechtěli úplně pustit ze světa. Digama tak není jen zapomenuté písmeno. Je to připomínka, že jazyk není pevná věc. Mění se pomalu, nenápadně a často bez toho, aby si toho lidé všimli. A někdy po sobě zanechá něco zvláštního. Neviditelnou stopu, bez které nedává minulost úplně smysl.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.