Z3 – Když se zrodil první skutečný počítač
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Dnes si svět připomíná výročí okamžiku, kdy byl v roce 1941 dokončen Z3, první plně programovatelný automatický digitální počítač na světě. V době, kdy lidé ještě běžně psali na psacích strojích, telefon byl luxusem a složité výpočty zabíraly celé hodiny ruční práce, šlo o něco téměř neuvěřitelného. Právě tehdy vznikl stroj, který ještě vypadal jako neforemná skříň plná kabelů a relé, ale ve skutečnosti to byl on, kdo odstartoval digitální věk. Jmenoval se Z3 a jeho autorem byl Konrad Zuse. Byl to obyčejný inženýr, kterého jednoduše unavovalo nekonečné ruční počítání technických výpočtů. Při práci na konstrukčních projektech si uvědomil, kolik času lidé ztrácí stále stejnými matematickými operacemi, a napadla ho myšlenka, která tehdy zněla skoro jako tehdy populární science fiction od Čapka. Co kdyby výpočty dělal automaticky stroj? Na konci třicátých let proto začal v Berlíně experimentovat s prvními prototypy a v roce 1941 dokončil Z3, dnes považovaný za první skutečný počítač moderní historie. Nebyl to ale počítač, jak si ho představujeme dnes. Neměl monitor, moderní klávesnici ani obrazovku. Zabíral velkou část místnosti, vážil kolem jedné tuny a při práci dost hlasitě cvakal tisíci relátky. Přesto šlo o technologický skok, který svou dobu předběhl o mnoho let. Z3 byl složen z přibližně 2600 elektromechanických relé. Každé fungovalo jako jednoduchý spínač a dohromady vytvářely systém schopný automaticky provádět složité výpočty. Zásadní ale bylo něco jiného. Zuse použil binární systém nul a jedniček, tedy princip, na kterém fungují dnešní počítače dodnes. V době mechanických kalkulaček šlo o revoluční myšlenku. Počítač navíc pracoval s plovoucí desetinnou čárkou, což umožňovalo mnohem přesnější a složitější výpočty. Programy se ukládaly na děrovaný film, takže operátor nemusel celý stroj znovu složitě přepojovat kabely. Stačilo pouze vyměnit pásku s instrukcemi. Na začátek čtyřicátých let to bylo neuvěřitelně moderní řešení. Z3 vznikal během druhé světové války a měl pomáhat hlavně s technickými výpočty pro letectví. Inženýři potřebovali rychle řešit aerodynamické problémy a vibrace konstrukcí letadel. Naštěstí nacistické vedení význam podobného stroje příliš nechápalo. Zuse dokonce žádal finance na ještě pokročilejší elektronickou verzi počítače, ale úředníci projekt odmítli jako nedůležitý pro válku. Dnes to působí skoro absurdně. Technologie, která později změnila celý svět, tehdy mnoha lidem připadala jako zbytečný experiment. Původní Z3 byl zničen při bombardování Berlína v roce 1943, dochovala se ale dokumentace a v roce 1961 vznikla funkční replika, která je dnes vystavena v Deutsches Museum. Z dnešního pohledu působí parametry Z3 téměř úsměvně. Paměť měla kapacitu jen 64 slov a jedno násobení trvalo asi tři sekundy. Moderní procesory dnes zvládnou miliardy operací během jediné sekundy. Jenže právě Z3 ukázal světu něco zásadního. Že stroj může podle programu samostatně zpracovávat informace a řešit problémy bez neustálého zásahu člověka. A právě v tom byl začátek modrní digitální civilizace.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
