T28 Super Heavy Tank / T95
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Při pohledu na německý Atlantický val si američané řekli, že když už mají prorazit jejich železobeton, tak to nebudou řešit nijak jemně a postaví něco, co ten beton začne litovat. A tak vznikl T28. Už od začátku nebylo úplně jasné, co to vlastně je, snad jen že to není nic pro dámičky. V roce 1944 měl název Heavy Tank T28, v březnu 1945 z něj byl 105 mm Gun Motor Carriage T95, protože neměl věž, a v roce 1946 zase zpátky na T28, protože na stíhač tanků byl moc pomalý. Jinými slovy i armáda chvíli přemýšlela, do jaké škatulky tohle monstrum vůbec dát. Samotný projekt vznikl jako odpověď na Siegfriedovu linii a byl navržen jako útočný stroj na opevnění, ne na rychlou válku. Výsledek tomu odpovídal. Přes 85 tun, délka přes 11 metrů a čelní pancíř až 305 mm, což bylo na svou dobu absurdní číslo. Dělo 105 mm T5E1 mělo jediný úkol. Rozebrat bunkr na atomy a ty pak rozmixovat. A to dělo by to bez větších problému asi zvládlo. Na vzdálenost kolem jednoho kilometru dokázalo prorazit jakýkoliv silný pancíř, takže proti betonovým opevněním by to byla spíš otázka času než odporu. Jenže pak přišel moment, kdy se ukázalo, že něco tady úplně nesedí. Motor Ford GAF V8 s výkonem 500 koní byl původně určený pro tank, který vážil asi polovinu. Tady měl rozhýbat víc než dvojnásobek. Výsledek byl přesně takový, jaký byl. Rychlost kolem 13 km h a pocit, že i naložený traktor by občas měl v zatáčce náskok. Aby se to celé monstrum vůbec hýbalo, dostal T28 čtyři pásy. Nebylo to kvůli stylu, ale kvůli váze. Ta se tak rozložila a tank měl překvapivě slušný tlak na půdu. Jenže logistika si stejně řekla svoje. Se šířkou přes 4,4 metru se nevešel na železnici, takže řešení bylo sundat vnější pásy. Několik hodin práce, pak je spojit dohromady a táhnout za sebou jako přívěs. Největší nepřítel T28 tak nebyl Wehrmacht, ale vlastní rozměry, doprava a realita. Zajímavosti z praxe. Vznikly jen dva prototypy. Jeden shořel při testech v roce 1947 a šel do šrotu. Druhý se po letech ztratil z očí armády, až ho v roce 1974 někdo náhodou objevil zarostlý a zapomenutý za plotem v křoví na základně Fort Belvoir. Tank, který měl prorazit nejsilnější opevnění Evropy, skončil celkem neslavně. Technická zkratka. Výzbroj 105 mm kanón T5E1. Posádka 4 muži. Motor Ford GAF V8 500 koní. Rychlost cca 13 km h. Hmotnost přes 85 tun. Šířka s pásy přes 4,4 m. Pancíř čelo až 305 mm, boky výrazně slabší. T28 nebyl tank na běžnou válku. Byl to stroj na boj proti betonu, drátu a starému stylu války. Jenže dorazil ve chvíli, kdy se válka posunula jinam. Jinými slovy to byla pevnost na pásech, která přišla až po boji.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
