Peacekeeper Rail Garrison – když Ronald Reagan kopíroval SSSR
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Byla to americká odpověď na něco, co už na druhé straně železné opony reálně jezdilo po kolejích. Program Peacekeeper Rail Garrison vznikl jako přímá reakce na funkční sovětské raketové vlaky, které měl Sovětský svaz skutečně v provozu. Koncept Peacekeeper Rail Garrison se začal formovat v 80. letech za prezidenta Ronalda Reagana jako přímá reakce na rostoucí napětí se Sovětským svazem a snahu zajistit přežití amerických jaderných sil v případě prvního preventivního úderu. Měl proměnit klasickou železnici ve skrytý nosič jaderných raket a vytvořit systém, který by byl prakticky nemožné zničit. Základní myšlenka byla jednoduchá a zároveň děsivě účinná. Místo několika známých sil rozmístěných na mapě by se jaderné rakety přesunuly do pohybu. Vlaky by neustále jezdily po rozsáhlé síti Spojených států amerických, měnily trasy, časy i lokality a splývaly s běžnou nákladní dopravou. Protivník by tak nikdy přesně nevěděl, kde se nachází skutečné odpalovací prostředky, což by dramaticky snížilo šanci na úspěšný první úder. Každý vlak měl nést rakety LGM-118 Peacekeeper, jedny z nejpřesnějších a nejsilnějších mezikontinentálních střel své doby, schopné nést až deset samostatně naváděných jaderných hlavic a zasáhnout cíle na vzdálenost přes devět tisíc kilometrů s extrémní přesností. Samotný odpal byl navržen jako technicky elegantní operace. Vlak by zastavil na vybraném úseku tratě, odpalovací vůz by se stabilizoval pomocí výsuvných podpěr a zesíleného podvozku, střecha by se otevřela a raketa by se hydraulicky vztyčila do svislé polohy. Následoval by takzvaný studený start, kdy by byla raketa nejprve vystřelena pomocí plynového generátoru do výšky několika desítek metrů a motor by se zapálil až ve vzduchu, čímž by se minimalizovalo poškození soupravy i kolejí. Celý proces byl navržen s důrazem na rychlost, bezpečnost a schopnost odpálit prakticky odkudkoliv bez nutnosti pevné infrastruktury, přičemž samotný odpalovací vůz měl mít hmotnost přes sto tun a speciálně upravené rozložení zátěže, aby nepoškozoval běžné tratě. Zajímavé je, že celý systém měl být téměř neviditelný i pro moderní sledovací prostředky. Vlaky byly navrženy tak, aby vypadaly jako běžné nákladní soupravy, používaly standardní lokomotivy a běžné kontejnery, a při plánovaném počtu až několika desítek vlaků by bylo jejich sledování extrémně složité. V podstatě by šlo o hru na schovávanou v měřítku celého kontinentu. Existoval také reálný prototyp a testovací infrastruktura, kdy byly postaveny zkušební vozy pro ověření vibrací, stability a manipulace s raketou, a probíhaly i testy maskování v běžném železničním provozu, i když nikdy nedošlo k plnému operačnímu nasazení celého vlaku s ostrými raketami. Projekt se tak dostal mnohem dál než jen na papír a byl technicky téměř připraven k zavedení do služby. Přesto nikdy nedošlo k jeho uvedení do služby. Konec studené války, politické změny a dohody o omezení jaderných zbraní vedly k tomu, že byl program v roce 1991 zrušen. Peacekeeper Rail Garrison tak zůstal symbolem doby, kdy se strategické myšlení posouvalo na hranici neviditelnosti a kdy se i obyčejný vlak mohl stát klíčem k přežití celého státu.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
SSSRSověti chtěli vlastní létající radar, který by hlídal oblohu stovky kilometrů daleko. Antonov An-71 ale skončil jako slepá ulička studené války
stoletíNejdrzejší špionáž SSSR za studené války. Rusové poslouchali Američany přímo z jejich státního znaku na jejich ambasádě
SSSRNejlepší sovětské dělo druhé světové války vyrobili načerno a riskovali kvůli němu kulku
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
