Mnichov krize na objednávku
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Mnichovská krize: cesta k dohodě z roku 1938
Naše historie někdy připomíná dobře připravenou loupež, kde pachatel předem křičí, že je obětí. Září 1938 je toho učebnicový příklad. Po Hitlerově projevu v Norimberku se v našem tehdy převážně německy mluvícím pohraničí rozjely nepokoje, které měly ke spontánnosti asi tak daleko jako vojenská přehlídka k náhodě. Ozbrojené polovojenské jednotky Freikorps začaly přepadat české četnické stanice, útočit na státní správu a rozkládat pořádek v pohraničí, přičemž se to celé prodávalo v německých médiích jako „obrana utlačované menšiny“. Podle dobových zpráv bezpečnostních složek šlo o řízenou destabilizaci podporovanou z Německa, kombinující násilí, propagandu a psychologický tlak, aby vznikl dojem, že stát situaci nezvládá. 13. září už tekla krev. V Habartově byli zavražděni tři četníci a jeden příslušník finanční stráže, což vedlo k nasazení armády a Stráže obrany státu, která nesla hlavní tíhu střetů na hranicích. Následující dny přinesly sabotáže, přerušení spojení a chaos, který nebyl vedlejším efektem, ale cílem. 16. září byla Henleinova strana zakázána, její vedení uprchlo do Německa a okamžitě se začaly u nás objevovat organizované jednotky Sudetendeutsches Freikorps, vyzbrojené a řízené přes hranice. Od 17. září začaly systematické přeshraniční útoky, únosy československých občanů a přestřelky s bezpečnostními složkami. Mezi 18. a 20. zářím šlo o stovky incidentů denně, desítky mrtvých a stovky unesených, jak dokládají armádní a policejní hlášení. Tisíce lidí prchaly z pohraničí. Nešlo jen o násilí, ale o tlak, který měl donutit stát ke kapitulaci bez velké války. Zatímco se situace na hranicích hroutila, Francie a Británie tlačily na Československo k ústupkům, čímž se země dostávala do izolace. 21. září byl přijat plán na odstoupení pohraničí a 23. září byla vyhlášena mobilizace, která ukázala odhodlání bránit se, ale politická hra už byla rozhodnutá jinde. Celé to byla ukázka cynické strategie, kdy se nejdřív vyvolá krize, pak se označí za důkaz selhání státu a nakonec se použije jako záminka k jeho rozbití. Výsledkem byla Mnichovská dohoda, která nebyla náhodou, ale logickým vyústěním tohoto procesu.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
20. stoletíKousek od Prahy vznikl za druhé světové války jeden z největších výcvikových prostorů Waffen SS v Evropě
České zeměČeské pohraničí nazval řecký antický autor Ptolemaios už ve 2. století názvem Sudeta montes, které pochází z keltského jazyka a znamenalo Les kanců
ČeskoslovenskoViktor Kožený má 63 let. Finanční mág, který Čechům v devadesátkách sliboval desetinásobek se spravedlnosti dál směje
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
