M36 Jackson

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Celá koncepce Jacksonu stála na tom, že spojenci měli k dispozici konečně dělo, co dokázalo konečně prostřelit německý pancíř a posádka nemusela po prvním výstřelu okamžitě přemýšlet, kudy nejrychleji zmizet. Američané tím vlastně přiznali, že předchozí stroje sice fungovaly, ale když došlo na tvrdou realitu střetu s německými těžšími tanky, bylo to často spíš o taktice a štěstí než o čisté síle. Základ přitom zůstal stejný, otevřená věž, žádný luxus a posádka vystavená všemu, co zrovna létalo vzduchem. Déšť, střepiny, kulky a to všechno bez ochrany pancíře. Američané zjevně věřili, že dobrý výhled je důležitější než pohodlí a někdy i než pocit bezpečí. A když už nic jiného, aspoň přesně vidíš, odkud přiletí problém. Hlavní změna ale byla zásadní. 90mm kanón. To už nebyla zdvořilá konverzace s pancířem, to byl argument, který konečně někdo poslouchal. Tenhle kanón dokázal prorazit pancíř Pantheru i na vzdálenost přes jeden kilometr, což znamenalo jediné, poprvé se mohlo střílet na férovou vzdálenost a nečekat, až se protivník přiblíží na dohled. Jackson tak dokázal ničit německé tanky i na větší vzdálenost a najednou nebylo nutné hledat ideální úhel a doufat v zázrak. Proti Pantherům měl reálnou šanci i čelně a proti Tigerům sice pořád platilo, že bok je jistota, ale už to nebyla beznadějná situace. A právě tady Jackson vynikal. Kombinace silného děla, slušné mobility a spolehlivého podvozku ze Shermanu z něj dělala stroj, který byl schopný reagovat rychle a zároveň udeřit dost tvrdě. Nebyla to těžkopádná obluda, ale pořád dostatečně svižný zabiják, který si mohl vybrat, kdy a kde zaútočí. Navíc změnil i psychologii boje. Němci byli zvyklí, že Shermany musí blíž nebo na bok. Jackson tenhle zvyk narušil. Najednou přicházely zásahy i z větší dálky a to je přesně ten moment, kdy se z jistoty stává nervozita. Jenže nic není zadarmo. Pancíř zůstal pořád nepříjemně slabý a otevřená věž znamenala, že posádka byla zranitelná prakticky čímkoli, co na ni spadlo shora. A i když měl dobrý výhled, otáčení věže nebylo zrovna bleskové, takže když bylo potřeba rychle reagovat jinam, začal být čas nepříjemně drahá komodita. Stačilo, aby si ho někdo všiml dřív, a výhoda se rychle otočila. Jackson tak nebyl stroj na chyby a když už udělal chybu, většinou to byla jeho poslední. Americká doktrína z něj udělala lovce tanků, který měl čekat na správný moment a pak udeřit. Realita samozřejmě rozhodla jinak a M36 často dělal všechno možné od podpory pěchoty až po přímé souboje, protože válka si na teorie moc nepotrpí. A právě v těchto situacích se ukázalo, že není neporazitelný, ale je dost nebezpečný na to, aby si ho Němci konečně začali všímat s respektem. Jackson byl jeden z prvních amerických strojů, který dokázal německým tankům nejen odolávat, ale i je pravidelně ničit, když měl výhodu prvního výstřelu. A ve válce tohle často rozhodovalo víc než tabulkové hodnoty pancíře. A nakonec si po válce Jackson střihl i druhou kariéru v Koreji, což je takový nenápadný důkaz, že to nebyl jen jednorázový experiment, ale stroj, který měl co nabídnout i mimo druhou světovou válku. M36 Jackson tak působí jako moment, kdy si americká konstrukce konečně přiznala, že nestačí jen přežít, ale je potřeba i opravdu zasáhnout. Nebyl to tank, který by vydržel všechno, ale byl to první, který dokázal vracet úder bez omluvy. Byl to stroj, který změnil pravidla hry z „jak přežít střet“ na „jak ho vyhrát“.

Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.