M26 Pershing

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Američané si u Pershinga konečně přiznali, že rychlost, spolehlivost a dobrá nálada posádky samy o sobě válku nevyhrají. Když proti nim stál Panther nebo Tiger, bylo zřejmé, že je potřeba vozidlo, které nejen dorazí na bojiště, ale také tam chvíli i vydrží a dokáže vrátit úder. Tak vznikl M26 Pershing, tank, který měl být odpovědí na nepříjemnou realitu německých kolosů, na které prostě spojenecká obrněná technika nestačila. Sherman byl tank na válku a Pershing byl konečně tank na souboj. Na první pohled to už nebyl žádný kompromisní experiment ani odlehčený pokus. Pershing byl větší, těžší a konečně působil jako tank, který se nemusí omlouvat za svou existenci. Vývoj začal u řady T20 a když byl v roce 1944 překlasifikován na těžký tank, bylo jasné, že Američané mění přístup. Už nešlo o to jen přežít, ale vydržet a vrátit ránu. Pancíř byl výrazně lepší než u Shermanu. Čelo korby až 100 mm, boky 75 mm, věž 76 mm. Najednou to nebylo jen o tom, kdo vystřelí první, ale i o tom, kdo ten zásah přežije. I když pravda, maska kanónu zůstávala slabinou, takže úplně bez stresu to pořád nebylo. Hlavní zbraň, 90mm kanón M3, už nebyla jen zdvořilá žádost o spolupráci, ale argument, který měl svoji váhu. Dokázal prorazit pancíř Pantheru i na vzdálenost přes kilometr, což znamenalo jediné, poprvé se nemuselo čekat, až se protivník přiblíží na nebezpečně krátkou vzdálenost. Proti Pantherům měl Pershing velmi slušnou šanci i čelně a proti Tigerům to konečně nebyla jednostranná hra, ale regulérní souboj. A díky lepší stabilizaci kanónu mohl střílet přesněji i za pohybu, takže zatímco Němci ještě zastavovali a mířili tak Pershing už měl vystřeleno. A právě tady Pershing vynikal. Kombinace palebné síly, pancíře a mobility z něj dělala stroj, který zvládal všechno najednou. Nebyl nejrychlejší ani nejlehčí, ale byl vyvážený. A ve válce není potřeba být extrémní, stačí být dost dobrý ve všem. Navíc změnil i psychologii boje. Němci byli zvyklí, že americké tanky k nim musí blíž, zatímco oni mohou už střílet. Pershing tenhle zvyk narušil. Najednou přicházely zásahy i z dálky a to je přesně moment, kdy se jistota mění v nervozitu. Jenže nic není zadarmo. Byl složitější, méně spolehlivý než Sherman a jeho motor byl pro tu váhu tak výkonově trochu optimista. Navíc byl náročnější na palivo i údržbu, takže to nebyl tank, který by jsme si jen tak vzali na víkendový výlet. Komfort uvnitř byl sice lepší než u starších strojů, ale pořád to nebyl žádný hotel, spíš civilizovanější verze chaosu. A pak přišel ten klasický problém. Přišel pozdě. Do Evropy dorazil až v roce 1945 v rámci mise Zebra, kdy už bylo v podstatě rozhodnuto. Místo toho, aby změnil válku, ukázal, jak mohla vypadat, kdyby přišel dřív. Takové historické „mohlo to být zajímavější“. V boji ale ukázal, že to nebyla slepá cesta. Známý souboj v Kolíně nad Rýnem, kde Pershing zničil Panthera, je přesně ten moment, kdy si člověk řekne, že Američané konečně našli odpověď.

Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.