M22 Locust
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
U kobylky Američané vsadili na myšlenku, že nejlepší tank pro výsadkáře je ten, který dokážete shodit z letadla s nimi a doufat, že po dopadu bude pořád připomínat tank. A tak vznikl M22 Locust, drobný obrněnec, který měl ambice být všude tam, kam se klasické tanky nikdy nedostanou. Na papíře to sice znělo skvěle, ale realita byla, jako obvykle o něco zábavnější. Locust byl malý, lehký a byl to kompromis ve všech směrech. Aby se vešel do kluzáku, muselo se šetřit úplně na všem. Pancíř tenký, výzbroj spíš symbolická a celkově to působilo jako tank na dietě, který zapomněl, proč vlastně vznikl. Odlehčování šlo tak daleko, že se odlehčily i jeho šance na přežití v boji. Výsledkem byl stroj, který sice mohl přiletět na bojiště ze vzduchu, ale jakmile tam byl, začaly se jeho limity ukazovat rychleji než bylo posádce příjemné. I jeho samotná cesta na bojiště je kapitola sama pro sebe. Transport v kluzáku nebyl žádná jistota, občas se muselo něco sundat, občas se jen doufalo, že to dopadne dobře. A někdy to prostě nedopadlo. Locust byl tak trochu tank, který musel nejdřív přežít vlastní přistání, aby mohl začít řešit nepřítele. Jeho kanón nebyl žádný strašák a pancíř by nepřesvědčil ani opatrnější kulomet. Takže pokud se dostal do situace, kde měl bojovat s něčím větším, byl to spíš test odvahy posádky než techniky. Byl nejnebezpečnější ve chvíli, kdy ho protivník ještě neviděl. Jakmile si ho všiml, výhoda se začala rychle vytrácet. Byl to tank, který měl dramatický vstup na scénu, ale často na velmi krátkou roli. Na druhou stranu jeho existence dávala smysl v roli podpory výsadkářů, kteří jinak měli k dispozici maximálně lehké zbraně. V tomhle kontextu byl Locust vlastně luxus. Malý, mobilní a hlavně přítomný. Pro výsadkáře to byl skoro zázrak, tank z nebe. Jenže jen do chvíle, než se ukázalo, že ten tank má víc odvahy než pancíře. Ale ve válce někdy stačí i to. Při operaci Varsity v roce 1945 se ukázalo, jak tenhle koncept funguje v praxi. Některé stroje byly po přistání poškozené nebo rovnou nepoužitelné. Plán byl hezký, ale gravitace měla jako obvykle poslední slovo. A není překvapení, že samotní Američané ho nakonec moc nepoužívali, zatímco Britové si s ním ještě zkusili pohrát. M22 Locust tak zůstává spíš zajímavým experimentem než skutečnou zbraní, která by budila respekt. Ne tank, který by dominoval bojišti, ale ten, který ukázal, že i dobrý nápad může narazit na realitu. Locust ukázal, že ne každý nápad, který vypadá skvěle ve vzduchu, obstojí po dopadu na zem. A že někdy nestačí být jen lehký a přenosný, když vám chybí to, co dělá tank tankem.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
FrancieFrancie po válce málem skončila jako další Stalinův satelit, dějiny však rozhodly úplně jinak nakonec.
Rakousko-UherskoVálka byla na Balkáně, ale turecké vojáky odvezli až do Josefova. Sedm z nich už domů nikdy neodjelo
20. stoletíMiroslav Provod byl velká vekslácká ryba už za socíku co dokázal sehnat nemožné a který měl konexe až úplně nahoře.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
