Kampfgruppe Wallenstein
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Kampfgruppe Wallenstein: poslední boje na konci války
To, co se hnalo rozdrtit Pražské povstání, už dávno nepřipomínalo elitní jednotky SS, ale spíše její rozbité a poražené zbytky, které se snažily za každou cenu probít do amerického zajetí před postupující Rudou armádou. To ale v žádném případě neznamenalo, že šlo o neškodnou masu. Naopak. Byli to zocelení frontoví vojáci zvyklí na brutální násilí z východní fronty a neměli problém ho v Praze znova zopakovat. Kampfgruppe Wallenstein vznikla pátého května 1945 ve výcvikovém prostoru SS u Benešova. Nesla jméno po Albrechtu z Valdštejna, ale místo disciplinované armády šlo o improvizovaný celek složený z toho, co němcům zbylo. Šlo o asi pět až sedm tisíc mužů a tvořili jí zbytky druhé SS tankové divize Das Reich, jednotky SS Jagdverbände, příslušníci Luftwaffe, ženisté s minomety, slovenská Hlinkova garda i zahraniční dobrovolníci z divize SS Wiking. Na papíře ještě šlo o bojovou strukturu, v realitě to byla směs bez jednotné morálky a často i bez dostatečné munice a paliva. Velení si rozdělili dva důstojníci. Západní skupinu vedl Emil Klein, tvrdý a zkušený velitel z protipartyzánských operací, který postupoval přes Zbraslav na Smíchov. Východní část skupiny vedl Wolfgang Jörchel, frontový důstojník s tvrdou pověstí a tlačil se přes Krč a Pankrác. Západní skupina měla kolem tří tisíc mužů a byla vybavená hlavně lehkými zbraněmi a Panzerfausty. Východní měla zhruba dva až čtyři tisíce mužů, k dispozici minomety a těžší podporu. Plán byl jednoduchý sevřít Prahu z jihu a rychle povstání ukončit. Šestého a sedmého května se dostali na okraje metropole. A tam to také skončilo. Smíchov a jižní části Prahy se rychle změnily v improvizované bojiště. Barikády z tramvají, kostek a trosek. Střelba na desítky metrů. Každý dům byl malou pevností. Postup se zastavil a začal se rozpadat. S tím přišla brutalita. V okolí Prahy i ve městě docházelo k popravám civilistů. Ve Velkých Popovicích, Psárech, Dolních Břežanech a Pankráci probíhaly popravy. V Živohošti jednotky spojené s Jörchelem zavraždily velkou skupinu civilistů jako výstrahu. V některých případech byli civilisté využíváni jako živé štíty. Tady už nešlo o vojenský plán, ale o totální rozpad disciplíny. Celá operace byla ale jen část většího obrazu. Německé velení pod Ferdinandem Schörnerem nasadilo proti Praze mimořádně silné jednotky, větší než při některých jiných povstáních v Evropě. Vedle Wallensteina operovaly zde i další bojové skupiny a situaci navíc komplikovala přítomnost jednotek Ruské osvobozenecké armády, které se v prostoru pohybovaly a zasahovaly do bojů. Během tří dnu byl Kampfgruppe Wallenstein konec, tak rychlé to bylo. Jakmile se přiblížila Rudá armáda, její útok na pražské povstání se změnil v chaotický ústup. Mezi Čimelicemi a Milínem se nahromadily desetitisíce německých vojáků a civilistů. Jejich cíl byl jediný, dostat se k Američanům do zajetí. Ti je ale odmítli a následoval sovětský útok a rozpad. Část z nich padla, část skončila v zajetí a zbytek zmizel. Wolfgang Jörchel spáchal krátce poté sebevraždu, Emil Klein zmizel v chaosu konce války. Kampfgruppe Wallenstein tak nesplnila nic z toho, co měla. Prahu neovládla, povstání nezlomila a ani ústup nevyšel podle plánu. Nebyla to bitva. Byla to poslední křeč systému, který se ještě snažil působit jako armáda, ale už byl jen jejím stínem.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
stoletíKousek od Prahy vznikl za druhé světové války jeden z největších výcvikových prostorů Waffen SS v Evropě
České zeměProč se o Staroměstskou radnici bojovalo až do posledních hodin války? Příběh radnice, která málem lehla popelem
České zeměSvatováclavská rota. Český pokus bojovat za Hitlera skončil dřív, než pořádně začal
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
