Churchill
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Britové se u svého Churchillu rozhodli ignorovat jednu zásadní věc. Rychlost. Ne že by na ni zapomněli, oni ji prostě považovali za zbytečný luxus. A místo toho vsadili na něco mnohem britštějšího. Tvrdohlavost. A tak vznikl tank, který nebyl rychlý ani nebyl elegantní, ale měl jednu zásadní vlastnost. Nezastavil se. A když už se zastavil, tak spíš proto, že si to rozmyslel. Už na první pohled působil zvláštně. Dlouhý, hranatý a s pásy nataženými přes celou délku, jako by se někdo snažil postavit tank, který přeleze úplně všechno a pak se u toho ještě stihne zamyslet. A vlastně to nebylo daleko od pravdy. Hmotnost kolem 40 tun, pancíř u pozdějších verzí přes 100 mm a rychlost zhruba 24 kmh. Jinými slovy tank, který měl pancíř jako pevnost, ale rychlost jako pondělní ráno. A motor, který se snažil, ale občas měl pocit, že by to bez něj šlo taky. Jeho výzbroj se postupně měnila, od 2pdr kanónu přes 6pdr až po 75mm kanón. Což v překladu znamená, že Britové postupně přecházeli od optimismu k realitě. 6pdr už dokázal ničit německé tanky typu Panzer III a IV bez větších problémů, ale proti Pantherům to začínalo být nepříjemné a proti Tigerům to už byla spíše otázka odvahy než techniky. 75mm kanón byl zase univerzálnější, lepší proti pěchotě, ale proti pancíři už to nebyla žádná sláva. Churchill tak nikdy nebyl tank, který by si o souboje s těžkými tanky říkal. Spíš se snažil přežít dost dlouho na to, aby to vyřešil někdo jiný. Churchill nebyl o tom vyhrát rychle. Byl o tom vydržet tak dlouho, až to protivníka přestane bavit. Nebyl to tank na souboj. Byl to tank na to, aby ten souboj vůbec mohl začít a ideálně i skončit, protože druhá strana už ztratila trpělivost. A právě tady vynikal. Terén, kde jiné tanky končily, byl jeho přirozené prostředí. Dokázal překonat hluboké zákopy, prudké svahy a projet bahnem, kde by jiné stroje zmizely rychleji než naděje na rychlé vítězství. Nebyl to tank na silnice. Byl to tank na místa, kde silnice nikdy nebyly a ani se tam neplánovaly. Tam, kde ostatní zastavili, Churchill pokračoval. Pomalu, ale s jistotou, že tam nakonec dojede, i kdyby to mělo trvat celý den. Odolnost byla jeho druhá silná stránka. Dokázal absorbovat zásahy, které by jiné stroje poslaly rovnou do šrotu. Posádky ho sice proklínaly, když se porouchal, ale milovaly ho ve chvíli, kdy na ně někdo začal střílet. Protože v tu chvíli bylo lepší sedět v něčem, co vydrží, než v něčem, co rychle uteče a pak shoří. Jenže nic není zadarmo. Rychlost byla problém a první verze měly spolehlivost, která by dnes neprošla ani jako školní projekt. Churchill byl tank, který tě buď dovezl až do cíle, nebo tě nechal přemýšlet, proč jsi do něj vůbec lezl. Britové ale udělali to, co umí nejlépe. Nevzdali to. Postupně tank vylepšovali, upravovali a ladili, až z něj vznikl stroj, který sice nikam nespěchal, ale aspoň tam dojel bez dramatické přestávky uprostřed ničeho. A pak přišla jeho druhá kariéra. Speciální verze. Plamenomet Crocodile s dosahem přes 100 metrů, mostní tanky, ženijní úpravy. Churchill se změnil v univerzální nástroj, který zvládl víc než jen boj. Nebyl to tank na slávu. Byl to tank na práci. A když přijel Crocodile, většina lidí přestala řešit pancíř a začala řešit, kam nejrychleji zmizet. Najednou ta jeho pomalost přestala vadit. Protože nikdo nechtěl čekat, až dojede blíž. Nasazení to jen potvrdilo. V Normandii ukázal, že terén není problém, ale jeho výhoda. V Itálii zvládal podmínky, kde by jiné tanky skončily dřív, než by stihly nastartovat. Naopak u Dieppe se ukázalo, že když se něco nepovede, nepomůže ani pancíř, ani tvrdohlavost, ani britský klid. Ve srovnání s německými tanky to byl zajímavý kontrast. Tiger byl král bojiště. Churchill byl král míst, kam se bojiště teprve muselo dostat. Každý vládl jinde a každý měl úplně jinou představu o tom, jak se vyhrává válka. Churchill tak není symbolem rychlého vítězství. Je to symbol vytrvalosti, trpělivosti a lehké dávky britské umanutosti. Tank, který nevyhrával tím, že byl nejlepší. Vyhrával tím, že se odmítl zastavit, i když k tomu měl všechno důvody. Nebyl to tank, který by budil respekt na dálku. Byl to tank, který si ten respekt vybojoval tím, že prostě dorazil. Pomalu, neochotně, ale jistě. A nakonec tam vždycky byl.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
