Archer
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Britský „lukostřelec“ působil na první, druhý i třetí pohled divně. Dělo mu totiž mířilo dozadu, logiku to sice dávalo, jenže to bylo až moc britské. Pro osádku bylo ale důlěžite, že to nebyla chyba, ale cílený záměr. Když Britové kolem let 1942 až 1943 potřebovali dostat své extrémně výkonné protitankové dělo 17 pounder na mobilní podvozek, zjistili nepříjemnou věc. Do žádného existujícího tanku ho prostě nedostanou dopředu bez toho, aby totálně nepřetížili celý předek. Tak vzali podvozek z Valentine, otočili dělo dozadu přes motor a řekli si hotovo. Výsledek vypadal zvláštně, ale v praxi fungoval až podezřele slvěle. A právě tady začíná to nejlepší. Archer nebyl tank na útok. Byl to přepadový lovec, nízký, nenápadný a trpělivý. Se svou výškou profilu kolem 2,24 metru byl mnohem hůř viditelný než většina jiných stíhačů tanků. Schoval se, počkal a jakmile se objevil cíl, vystřelil. A pak přišla ta výhoda, kvůli které to celé vzniklo. Nemusel couvat ani se otáčet. Prostě šlápl na plyn a odjel pryč. Zatímco ostatní řešili jak se otočit, Archer už mazal do bezpečí až se mu za kočárem prášilo. 17 pounder byl přitom dělo, které dokázalo pořešit i těžké německé tanky. Panther nebo Tiger už najednou nebyli nedotknutelní. Archer tak měl sílu, která byla na jeho velikost až nepříjemná. Jenže všechno něco stojí. Pancíř byl spíš symbolický, od zhruba 14 do maximálně 60 mm, a otevřený prostor nahoře znamenal, že dělostřelectvo nebo střepiny byly pro osádku velký problém. Posádka čtyř mužů měla málo místa a ještě méně pohodlí. A aby toho nebylo málo, dělo mělo omezený boční rozsah, takže často museli mířit celým vozidlem. Při střelbě navíc řidič někdy raději vystoupil, protože zpětný ráz nebyl zrovna jemný. Ve srovnání s americkým Achillesem byl Archer nižší, nenápadnější a v úniku rychlejší. Posádky ho často preferovaly právě kvůli tomu, že mohl vystřelit a okamžitě zmizet. Nebyl elegantní, nebyl pohodlný, ale fungoval přesně tak, jak měl. Zajímavosti z praxe. Archer se do bojů dostal až na konci války v roce 1944 v severozápadní Evropě a v Itálii. Vzniklo asi 655 kusů a sloužil hlavně u Royal Artillery jako obranný a přepadový stroj. Po válce zůstal ve službě ještě dlouho a dokonce se objevil i v Suezské krizi v roce 1956. Základní parametry. Výzbroj 17 pounder 76,2 mm. Posádka 4 muži. Hmotnost kolem 15 tun. Rychlost cca 32 km h na silnici a zhruba 13 až 15 km h v terénu. Pancíř 14 až 60 mm. Dojezd kolem 230 km. Výška jen 2,24 m. Archer nebyl krásný ani pohodlný. Byl to typický britský pragmatický stroj co kouše i posádku. Britové vzali starý podvozek, přidalo se nejlepší dělo co bylo k dispozici a vzniklo jim tak něco, co vypadalo divně, ale fungovalo přesně tam, kde bylo potřeba.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
