AMX 40
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Francouzská kachna, která nikdy nevzlétla. Na pohled velmi zvláštní stroj nad kterým by se asi každý pousmál, jenže kdyby dostal šanci, mohl překvapit víc, než by kdo čekal. AMX 40 vznikal na konci 30. let jako reakce na slabiny francouzských lehkých tanků typu Renault R35 a Hotchkiss H35. Ty už sice nabízely slušný pancíř, ale byly pomalé, špatně vyzbrojené a hlavně trpěly přetíženou posádkou, kde velitel dělal téměř všechno. Francouzská doktrína tehdy stále počítala s tanky jako podporou pěchoty, ne jako samostatnou údernou silou, což vedlo k důrazu na pancíř místo mobility a koordinace. Jenže zkušenosti ukazovaly, že to nestačí a AMX 40 měl být odpovědí. Na papíře šlo o velmi moderní lehký tank. Hmotnost měl kolem 20 tun, čtyřčlenná posádka s jasně rozdělenými rolemi, tedy velitel, střelec, nabíječ a řidič, což výrazně zvyšovalo jeho efektivitu. Čelní pancíř dosahoval až 60 mm, boky kolem 40 mm a díky silně zaobleným tvarům měl tank mít výbornou balistickou odolnost. Střely se často odrážely místo průniku. Hlavní výzbroj tvořil kanón 47 mm SA 35, stejný typ, jaký používala Somua S35, schopný prorazit kolem 40 mm pancíře na vzdálenost 1000 metrů. To znamenalo, že by si poradil s většinou německých tanků své doby. Pohon měl zajišťovat motor o výkonu přibližně 160 koní, který měl tanku dát rychlost až 45 km h a dojezd kolem 200 km. Rozměrově šlo o kompaktní stroj s důrazem na ochranu a přežití. Podvozek byl konstruován s ohledem na terén, ale složitost konstrukce a výrobní náročnost znamenaly, že projekt postupoval pomalu. A právě tady se láme příběh. Vývoj se rozběhl pozdě, Francie už doháněla ztrátu ve vývoji. Navíc existoval pouze prototyp a když v roce 1940 přišla německá invaze, tak projekt skončil dřív, než mohl ukázat, co umí. Oproti tankům jako Somua S35 nebo Char B1 bis byl AMX 40 krokem správným směrem, ale přišel pozdě. Osud prototypu není úplně jasný, pravděpodobně byl zničen nebo opuštěn během kolapsu Francie. Zajímavé je, že některé jeho prvky, hlavně skloněný pancíř a důraz na ergonomii posádky, se později staly standardem u moderních tanků. V tomhle ohledu nebyl slepou uličkou, ale spíš předčasným krokem správným směrem.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý.










