Rudolf Hess a jeho let do Británie
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Let Rudolfa Hesse desátého května 1941 patří mezi nejzáhadnější epizody celé druhé světové války. Zástupce Adolfa Hitlera odstartoval z letiště Augsburg Haunstetten ve speciálně upraveném stroji Messerschmitt Bf 110 s přídavnými nádržemi a zamířil směrem ke Skotsku. Jeho cílem bylo navázat kontakt s Douglas Douglas Hamiltonem známým jako vévoda z Hamiltonu, kterého znal ještě z předválečných let. Hess byl přesvědčen, že v Británii existují kruhy ochotné jednat o míru s Německem a společně se postavit proti Sovětskému svazu. Za celou jeho akcí nestála jen improvizace. Významnou roli sehrál Hessův bývalý profesor geopolitiky Karl Haushofer a jeho syn Albrecht Haushofer. Karl Haushofer dlouhodobě prosazoval myšlenku německo britského porozumění a tvrdil, že konflikt mezi oběma státy je strategickou katastrofou. Albrecht Haushofer měl kontakty na britské kruhy a podílel se na pokusech o navázání neoficiálních spojení přes neutrální státy hlavně Portugalsko a Švýcarsko. Hess tak nejednal ve vzduchoprázdnu, ale vycházel z prostředí lidí, kteří skutečně věřili v možnost separátního míru. Samotný let byl technicky mnohem náročnější, než bývá často prezentováno. Hess se na něj připravoval dlouhé týdny a několik předchozích pokusů musel kvůli počasí nebo technickým problémům přerušit. Letěl nízko nad mořem, aby se vyhnul britským radarům, navigoval pomocí radiomajáků a orientačních bodů a značnou část letu absolvoval v noci. Nešlo o sebevražedný výstřelek člověka, který náhodně sedl do letadla, ale o promyšlenou operaci vyžadující značné pilotní schopnosti. Právě tady ale začíná hranice mezi doloženými fakty a historickými spekulacemi. Samotný let, trasa i seskok poblíž Eaglesham u Glasgow jsou dobře zdokumentované. Stejně tak je jisté, že Hess po dopadu tvrdil, že je „kapitán Alfred Horn“, než Britové zjistili jeho skutečnou identitu. Problém začíná u otázky, co přesně chtěl v Británii vyjednat. Často se tvrdí, že chtěl Londýnu nabídnout mír před připravovaným útokem Německa na Sovětský svaz. Tato interpretace dává logiku zvlášť vzhledem k tomu, že operace Barbarossa byla už ve fázi příprav. Neexistuje ale žádný dokument, který by obsahoval konkrétní podmínky dohody nebo potvrzení oficiální mise. Hess jednal spíše na základě své ideologické představy, že Německo a Británie jsou „přirození spojenci“ proti bolševismu. Nebyla to realistická diplomacie v klasickém smyslu, ale směs fanatické víry, iluzí a přeceňování vlastního významu. Do celé události vstupuje i jedna z nejznámějších teorií o údajné britské pasti. Podle některých autorů mohla britská tajná služba vytvářet dojem, že v Británii existuje silná mírová frakce připravená odstranit Winstona Churchilla a uzavřít dohodu s Německem. Hess mohl uvěřit, že letí podpořit zákulisní převrat. Pro tuto teorii ale opět neexistuje přímý důkaz a většina historiků ji bere spíše jako zajímavou možnost než potvrzený fakt. Velkou historickou otázkou zůstává, zda o celé akci věděl Adolf Hitler. Přímý důkaz o Hitlerově souhlasu neexistuje. Zároveň ale Hess nebyl bezvýznamný úředník ani izolovaný podivín. Patřil dlouhá léta mezi nejbližší lidi nacistického režimu a pohyboval se uvnitř stejného ideologického rámce jako Hitler. Současný historický konsensus proto většinou zní tak, že Hess jednal bez přímého pověření, ale nikoliv mimo logiku nacistického uvažování. Britská reakce byla mnohem chladnější, než Hess očekával. Churchillova vláda neměla zájem o zákulisní dohody ani kompromisní mír. Hess nebyl považován za legitimního vyjednavače, ale spíše za bizarního a nebezpečného hosta. Britové ho izolovali, vyslýchali a drželi pod dohledem až do konce války. Hessův psychický stav navíc vyvolával otázky už před letem. Trpěl hypochondrií, zajímal se o astrologii, okultismus a různé mystické teorie. Někteří historici proto upozorňují, že svůj let mohl chápat téměř jako „osudovou misi“, která má zachránit Německo před katastrofou války na dvou frontách. To ovšem neznamená, že byl nepříčetný. Spíše šlo o fanatika uzavřeného ve vlastním ideologickém světě. Po válce byl Hess odsouzen během Nurembergu k doživotnímu vězení. Ve věznici Spandau zůstal nakonec jako jediný vězeň. Jeho smrt v roce 1987 byla oficiálně označena za sebevraždu oběšením v zahradním domku věznice. Kolem jeho smrti vznikly desítky konspiračních teorií o „umlčení posledního svědka“, ale žádný pevný důkaz pro vraždu nikdy předložen nebyl. Podobně se dlouhá léta šířila i legenda, že ve Spandau neseděl skutečný Hess, ale jeho dvojník. Tato teorie byla výrazně oslabena roku 2019, kdy DNA analýza vzorků krve vězně číslo sedm potvrdila shodu s Hessovými příbuznými. Moderní genetika tak prakticky uzavřela jednu z nejznámějších poválečných konspiračních teorií. Celý Hessův let dnes působí skoro absurdně. Jeden z nejmocnějších mužů nacistického Německa sedl do letadla, přeletěl Severní moře a věřil, že díky starým kontaktům přesvědčí Británii k míru. Doma byl následně označen za zrádce a v Británii za podivnou kuriozitu. A právě v tom spočívá paradox celé události. Hess nebyl ani tajný mírotvůrce, ani šílenec jednající mimo realitu režimu. Byl fanatikem, který uvěřil vlastní představě o světě natolik, že kvůli ní riskoval úplně všechno.
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
